Nářek školákův.

Alois Gallat

Je li pak to živobytí(T4f) neustále jenom bití(T4f) za mé věčné namahání(T4f) jenom samé peskování(T4f) Pan učitel myslí sobě(T4f) že mne bít smí v každé době(T4f) neboť není chvílky ani(T4f) bych necítil jeho dlaní(T4f) Metly pruty lineály(T4f) drží na mých zádech bály(T4f) Nejbolestnější však časy(T4f) mají ubohé mé vlasy(T4f) do těch stále sahá(T3f) věčně za ně tahá(T3f) kdo pak se dá pořád bíti(T4f) já to aspoň nechci míti(T4f) co pak se mu málo učím(T4f) vždyť se ve dne v noci mučím(T4f) Tuhle ku příkladu kázal(T4f) kolik Bohů bych okázal(T4f) Já řku tři jen máme Bohy(T4f) a již skládám svoje nohy(T4f) chtěje se zas posaditi(T4f) tu mne učitel však počne bíti(T5f) že nic nevím tak se vadil(T4f) několik mně za krk vsadil(T4f) Mně se to však hnedle zdálo(T4f) Bozi tři to že je málo(T4f) Bůh je jeden odpověděl(T4f) chlapec který vedle seděl(T4f) Aha počkej tebe bouchne(T4f) nebo aspoň do zad šťouchne(T4f) nato bych se hned byl vsadil(T4f) on ho ale v tváři hladil(T4f) To měl na jednom jen dosti(T4f) a já jsem div nepuk zlostí(T4f) Kolik živlů ondyno se ptal(T5m) Čtyry směle odpověď jsem dal(T5m) Dobře Teď je pověz ze jména(T5m) Já zas Oheň voda vzduch a a(T5m) Nechť jsem jak chtěl přemýšlel(T4m) na čtvrtý jsem nezpoměl(T4m) Stojíš na tom zvolal hlasem zlým(T5m) Aha bota je to já už vím(T5m) Sotva jsem to ale z huby pustil(T5f) již mně po zádech prut šustil(T4f) Umíš li pak počítati(T4f) jal se mne též jednou ptáti(T4f) Umím chutě zavolám(T4m) on pak řekl Uhlídám(T4m) Někdo by ti jablko dal(T4f) bys z něj stejně bratru podal(T4f) mnoho li dáš tedy jemu(T4f) Tu já zase řekl k němu(T4f) Bratrovi mnoho li dám(T4m) já si ho sním raděj sám(T4m) Kdybys mu však musel dáti(T4f) začne on tu v zlosti láti(T4f) mnoho li by na něj přišlo(T4f) by to stejně ve dva vyšlo(T4f) Kdybych musel zvolám ďas to vzal(T5m) tuť bych šťopku se šlupkou mu dal(T5m) Sotva jsem to ale řekl(T4f) již mne metlou přes kříž sekl(T4f) Pověz pak mně manželství co jest(T5m) V duchu ráznou tazatele pěst(T5m) na zádech svých napřed tuše(T4f) cítím již jak malá ve mně duše(T5f) V osudné té době(T3f) zpomenul jsem sobě(T3f) na přísloví naší Kačeny(T5m) manželství že stav je blažený(T5m) Již jsem přednést chtěl ta slova(T4f) tu mně napadlo však znova(T4f) že můj otec proti slovům Kačeny(T6m) tvrdil manželství že stav je pražený(T6m) Otcův výrok větší váhu má(T5m) nežli sestřin to již rozum dá(T5m) a tak pravím strachu zbavený(T5m) manželství že stav je pražený(T5m) Vyřkna to již jsem se lekl(T4f) že jsem hloupého cos řekl(T4f) neb se celá škola počla smáti(T5f) Jako hříšník v ouzkostech tu stojím(T5f) rukou učitelových se bojím(T5f) on však pozarazí ve svém kroku(T5f) zamyslil se brzy se mu v oku(T5f) slza jako hrášek objevila(T5f) tvář se bolestně mu zkabonila(T5f) pak mně na hlavu své ruce položil(T6m) a toť pravda velmi vlídně doložil(T6m) Jakou měla výšku babilonská věž(T6m) ptal se jednou Milionská spřež(T5m) myslím jak bych já to věděl(T4f) ať přemejšlím kolik neděl(T4f) nenapadne mi to přec(T4m) Nebezpečná zdála se mi věc(T5m) jen tak z hlavy odpovědít na to(T5f) pročež jsem radš řekl Já to(T4f) nevím Že mne šťouchne čekám(T4f) rány se již napřed lekám(T4f) v strašných trna ouzkostech(T4m) mnu si oči tajím dech(T4m) Učitel však co to znamená(T5m) přešlapuje krčí ramena(T5m) vezme šňupec pak se usmívá(T5m) konečně ach hubičku mě dá(T5m) prohodí pak mírně Dobřes hošku řekl(T6f) to se také neví zbytečně ses lekl(T6f) Protož prach nic nechci více vědět(T5f) raděj hraní budu sobě hledět(T5f) s učením teď bez toho již není nic(T6m) pakli odpovídám bit jsem ještě víc(T6m) Bude li se učitel zas ptát(T5m) chci mu vždycky za odpověď dát(T5m) Já to nevím aneb já to neumím(T6m) aspoň za to hubičku zas ulovím(T6m)

Patří do shluku

slovák, maďar, slovač, slovenský, maďarský, tatranský, slovensko, tatry, kriváň, tatra

65. báseň z celkových 221

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. O jak jsem nahrblý juž. (Josef Holý)
  2. V Budapešti líp. (Adolf Heyduk)
  3. A teď už mdlý jsem. (Bohdan Kaminský)
  4. 39. Když tak chodím o písně svou vlastí, (František Sušil)
  5. TESKNICE (Viktor Dyk)
  6. Zlá příčina (Adolf Heyduk)
  7. Súčtování. (Ferdinand Písecký)
  8. 74. Zdlouha lezou hoře mého kroky, (Jan Kollár)
  9. Po přečtení Tolstojova „Výkladu evangelia“. (Beneš Grünwald)
  10. CIGÁN ZPÍVÁ. (Adolf Heyduk)