XVII. Jak skřivan v poli v naší hrudi jásá upomínka,

Josef Kubelka

Jak skřivan v poli v naší hrudi jásá upomínka, jak zefýr květy v naši duši střásá upomínka, je hranol, v němž se paprsk štěstí láme, je lásce tím, čím kytici je vása, upomínka. A jindy zas je věčnou lásky kletbou, své „memento“ a „vanitas“ jí hlásá upomínka, jak dravce jazyk její rány líže – však nezahojí – do krve je zdrásá upomínka.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

971. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Láska. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Jsou duše... (Jaroslav Vrchlický)
  3. NOVÉMU JARU VSTŘÍC! (Jaroslav Vrchlický)
  4. SLEČNĚ MARII HILBERTOVÉ. (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. PASTEL. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Jen trochu lásky! (Jan Červenka)
  7. ZPĚV V JESENI (Jaroslav Vrchlický)
  8. XLI. Panně Montserratské. (Xaver Dvořák)
  9. Mladá dívka. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Poesii. (Xaver Dvořák)