SLEPEC.

Karel Babánek

Kol domů zdí, jež vydechují teplo jde, v modro nebes hledí zraky prázdné, a holí v rhytmu o kámen, jež zvoní, si cestu hledá v věčné tmě a zrádné. Jak náměsíčný ulicí jde ve tmě, proud světla slunce do očí mu leje (snad teplo cítí jeho, v oknech domů, jež září vzňaté ve vzduchu se chvěje). Jde. V noc mu věčnou ulic život hřímá, tma bezdná v tvář, v níž úzkosť zříš, se šklebí, a zraky ztrnulé, upřené v dálku jak s prosbou o pomoc by zřely k nebi.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1181. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. zmije (Stanislav Kostka Neumann)
  2. MŮRA. (Antonín Sova)
  3. POD HORAMI. (Růžena Jesenská)
  4. TEN TEPLÝ VEČER... (Antonín Sova)
  5. Náš den. (František Cajthaml-Liberté)
  6. TEN JEDEN VEČER... (Josef Rosenzweig-Moir)
  7. BUĎME SILNÝMI. (Josef Lukavský)
  8. TANEC NA HORÁCH. (František Taufer)
  9. V DÍLNĚ VĚKŮ. (Antonín Sova)
  10. HOMO URBICUS (Arnošt Procházka)