DOMŮ.

Karel Babánek

Na nosítkách jej k vozu vynesli ze síní smutku, smrti, v ulici, v níž karbolu byl zápach rozlitý, a v podušky jej zvolna složili. Ve tvářích bledých, do nichž dechla smrt, byl úsměv rozlitý, když odjížděl vůz v slunce paprscích, jež zalilo jej náhle teplem měkkým, lichotným – A viděl doma se již – doma zas – – ston nemocných za nocí bezesných tkvěl ještě v duši mu jak těžký sen, když odjížděl ven, domů umírat.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

605. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sonet o západu slunce. (Josef Svatopluk Machar)
  2. HEDVA. (Karel Toman)
  3. HÁJ CHORÝCH PŘI SANATORIU (Antonín Sova)
  4. Ballada o Andělce. (Antonín Sova)
  5. Krásný večer. (Alois Škampa)
  6. PRVNÍ JARO. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  7. RANNÍ VÍTR (Viktor Dyk)
  8. PODZIMNÍ VEČER DOMA. (Zdeněk Krušina)
  9. VII. Byl noční mrazík – břitké uleknutí (František Leubner)
  10. Procházka. (Ferdinand Písecký)