DOMŮ.

Karel Babánek

DOMŮ.
Na nosítkách jej k vozu vynesli ze síní smutku, smrti, v ulici, v níž karbolu byl zápach rozlitý, a v podušky jej zvolna složili. Ve tvářích bledých, do nichž dechla smrt, byl úsměv rozlitý, když odjížděl vůz v slunce paprscích, jež zalilo jej náhle teplem měkkým, lichotným – A viděl doma se již – doma zas – – ston nemocných za nocí bezesných tkvěl ještě v duši mu jak těžký sen, když odjížděl ven, domů umírat. 11