KDY DUŠE MÁ –

Karel Babánek

KDY DUŠE MÁ –
Své duše slyším tichý zpěv, i smích a sten, i její řev. Ten tktivýtklivý zpěv jak vyznání mé čelo v dlaně přiklání. A směje-li se, posměch, vím, vždy ostrý jenom uslyším. Za nocí tichých její sten mně plaší s víček bílý sen. Jak šíleného děsný zpěv mně probouzívá její řev. Jí naslouchám, když soumrak slit – kdy duše má, kdy najdeš klid? 47