NA OPUŠTĚNÝCH CESTÁCH.

Karel Babánek

NA OPUŠTĚNÝCH CESTÁCH.
Já cestou žití šel a světla nezaplála v tmy skleslé – nad hlavou jen černá mračna stála, klid mrtvý, strnulý se na vše kolem věšel, a nikdo po cestách těch smutných, nikdo nešel. Tma krajem rozlitá do duše mojí padla v závojích smutečních, jež těžké v cestu kladla, má duše chvěla se, kol černé stíny stály, a měsíc nevyšel a hvězdy nezaplály. A nikde, nikde cíl, kraj v tmách se nekonečna jen ztrácel rozlitých. Noc strnulá a věčná šla s bledou úzkostí – nad hlavou mračna stála, a nikdo nešel kol a světla nezaplála. 41