V PLÁNI U GOTTESGABU.

Karel Babánek

V PLÁNI U GOTTESGABU.
Byl jasný, letní den a smavé opět ráno, a v lesích zavlhlých hvízdali jitrem ptáci, po silnici, jež zvolna stoupala, jak šel jsemjsem, u Gottesgabu pláň jsem zřelzřel, jak v dál se ztrácí. V paprscích slunečních pláň stopena je ranních, luk plochy zelené, v nich silnice pruh bílý, ten celý obzor, jímž vran tlumy s křikem plovou, a který k modravým se lesům v dáli chýlí. Již štíty skupených na pláni zřít je domů, a vížka kostelní se v ranním slunci leskne, zní plání ptáků křik a tráva z luk sem voní, a chvílí silnicí jak jede vůz, to bleskne. 23