NEZNÁMÝM KRAJEM.

Karel Babánek

NEZNÁMÝM KRAJEM.
V závojích černých těhotná hrůzou šla Noc... Zbloudil jsem v duše své neznámém kraji... daleká smutku jen rozrytá pole, hluboké zející bolesti rokle, průvody, viděl jsem na pustých hradech duchů, již vlekli se z Minula klínu – prchal jsem ze síní zbořených – z koutů. Ohlasy vstávaly vzbuzené kroky. Kol tůní zoufalství bloudil jsem černých, v zelených děsu a studených svitech – Na kraji vyvstalých, zamlkých lesů klesl jsem – příšerných, tajemných šílenství lesů... 53