VĚČNÝ ŽID.

Karel Babánek

VĚČNÝ ŽID.
Jsem jako Věčný Žid, životem štvaný, jenž z věků do věků se věčně zmítal, bez cíle, oddechu ku předu hnaný, bič beznaděje Osud pro mne splítal. Po cestách pustých štvou mne jeho rány, tmou nocí – v mlhách den když ranních svítal, cíl ještě vzdálený byl, nohy sdrány, a zemřít nemoh’ jsem, jen zmdlením zmíral. Jak slunce zářivý mně v cesty svítí, do nocí pustých tmy, do mého žití, jímž vleku dál se bez oddechu chvil. A zlákaný Naděje tichým hlasem, já štvaný životem, jen ptám se časem: kdy zářivý svůj, kdy již stihnu cíl? 46