RESIGNACE.

Karel Babánek

RESIGNACE.
Do větví smutečních vrb ticha dech míst opuštěných již – na rovy leh’; hřbitovem duše své jsem klidný šel, kde zašlého již dávno, stesk se chvěl. Zde vše jsem pochoval, v co věří svět... strom illusí již usch’ a neměl květ, jejž v duše zahradách jsem vsadil... Vím, to bylo dávno již, kdys’ na podzim. Vše jsem již pochoval – mrtvého klid já cítím – na hrobech, když smutek slit a na cestách, když všichni odešli, a s Zapomněním Čas přes hroby šli. 43