NA NÁDRAŽÍ.

Karel Babánek

NA NÁDRAŽÍ.
Hvizd stroje z nádraží do ulic zaleh’ ruchu, ve hřmění povozů, těžkého města vzduchu, a zvolna nádraží se stmělé plní davem, jenž v ulic vír a shon se tříští v jitru smavém. Zní skřípot vozíků a hlasy pomísené, kol hrkot, vozků křik, povozy nabízené po délce chodníků ve dlouhé řadě stojí, a vozů nárazy, jež připínají k strojistroji, je slyšet v ulici, v níž zář se slunce leskne, jež v oknech chvílemi, jak otvírajíotvírají, bleskne – – A zvolna v nádraží se ticho zase vrací, jen vrabců slyšíš hlas, jenž pod střechou se ztrácí, a vzduchem prohřátým se ranním s křikem honí – kdes uvnitř nádraží kov o kov jasně zvoní. 18