NA STANICI.

Karel Babánek

NA STANICI.
V kol hřmění, otřesech, vlak prolét krajem v kouři, jenž v stromy vešel se a po zemi se plazil, v brzd táhlém skřípění a supě na stanici se stavěl s hlomozemhlomozem, jak vůz se s vozem srazil. Kdos okno otevřel... V stanici zvonku znění v tom tichu, vlak jak stál, třesavé, jasně znělo, s perronu hlasů hluk – pár lidí v slunci stálo, jež zvolna v paprscích posledních hasnouc mřelo... A s hlukem vpadaly zas dvéře podél vlaku, perronem nesly se údery krátké zvonu, pak trubky táhlý tón, hvizd ostrý, přerývaný, a zvolna vlak se hnul ve stroje táhlém stonu. 26