JESEŇ.

Karel Babánek

JESEŇ.
Jsou okna zastřena již villy zapadlé ve smutek jeseně po kraji rozlitý, do vlhkých parku cest, na květy uvadlé dešť listí svadlého se zvolna tiše snes’. Vzduch vlhký zápachem byl země prosycen, v paprsků posledních odlesku hasnoucím, jímž západ krvavý byl ještě zanícen, ve smutku jeseně umíral v chladu den. V mé duši podzim šel ve barvách pohaslých, jen odlesk zašlého se ještě na dně chvěl, a mrtvé vůně dech již květů povadlých dešť listí svadlého se tiše na ně klad. 35