SONET MELANCHOLICKÝ.

Karel Babánek

SONET MELANCHOLICKÝ.
Neděle je. Drobné kapky deště po zvlhlém se oken vlekou skle – – jak by šedý závoj na všem ležel, šedé světlo strnulé a mdlé. Jak by smutek na všecko se věšel, stopeno vše ve mléčném jak skle – hnědý list se v větvích chvěje ještě, v zeleni park umírá již mdle. Za sny mládí chorá duše v let pustila se – motýl opožděný, za květem, jenž dávno utržený, (opojná jej láká ještě vůně...) Za nimi duch v pozdním létě stůně, za těmi, jež nevrátí se zpět... 37