RESIGNACE.

Karel Babánek

RESIGNACE.
V mé duše komnaty stín smutku černý pad’ – a stmívá se – noc – přijdou duchové – jdu resignace lampu rozsvítit. Ba – příliš životu jsem okna otevřel, chlad sklamání sem navál mrazivý – jdu v resignace kamna zatopit. ... A zápach vzpomínek zde, cítím, ještě zbyl, jich vůně těžká je... tak trpce zahořklá – jdu resignace parfum nasypat... Je půlnoc... komnat duše mé kdos’ okna vyrazil, a v svitech měsíce se chechtá příšerných – já resignace zapoměl jsem spustit záclony. 55