VÝKŘIK V NOCI.

Karel Babánek

VÝKŘIK V NOCI.
Zřím okny v ticho večera skrz větve řídké chorých stromů, v dál do ulic, kde za šera ční černé stíny starých domů; hluk velkoměstský zmírá v zdech, jen rachot vozu slyším temný, šum stlumený – jak k nebi vzdech, by stoupal stajený a jemný – – – V tmy z oken domů bleskla zář, do ulic stichlých noc se dívá, klid bezzvučný jak v mrtvou tvář se v spící město měkce schvívá... A náhle nocí výkřik zněl – (ten opilec sbil ženu zase) a jak se mrtvým tichem chvěl, já výkřik bídy slech’ v tom hlase. 6