NEZNÁMÝ.

Karel Babánek

NEZNÁMÝ.
Ku stolu plnému vybraných požitků žití jsem zased’ mlád, však vina opojení zhořkla mi na rtech. Kdos’ Neznámý, jenž k stolu mému sed’, jed otravy vsypal mi v číše. Kdos’ Neznámý, jenž chodí vedle mně, o smutku vypravuje mi setmělých na podzim parků, a prázdných komnat opuštěných vill, o smutku odměřených kroků do boje odcházejících za noci městem, o smutku nemocných, pod jejichž okny průvod jde za zvuků hudby, o smutku posledních stisknutí rukou na palubě klesající lodi, a přílivem kalných vod smutku zalívá mou duši. Za nocí Neznámý kdos’ u mého stojí lože, čte z knihy duše mé a pohledem mne děsí, a plaché prchají zlekané Sny od mého lože. 51