ANDANTE.

Karel Babánek

ANDANTE.
To zvuky dávné as již písně tklivé mně k sluchu dolétly, té písně snivé, a tichem večera tak smutně lkaly – mně pláčem duše se ty tóny zdály. A tiše, nesměle se vzduchem nesly, pak zmlkly na chvíli – snad ruce klesly, ty ruce bledé, voskové jak – v snění, když hlava klesá v citů rozechvění. Ty tóny slyším, vítr kol jak táhne, a do strun harfy jak, když ruka sáhne, mou duši rozechvěly – tak smutné, tklivé, té písně dávné as, neznámé, snivé. 25