POLEDNE.

Karel Babánek

POLEDNE.
Jdu krajem stopeným v paprscích slunce žhavých po bílé silnici – bez stínu stojí stromy, nad nimi modravé se čisté nebe klene, – již v dáli v zeleni zřím skryté bílé domy. Vzduch žhavý chvěje se nad žlutým mořem klasů, jež stojí nehybné, bělásek chví se v letu, a píseň třesavá zní cvrčků tichem s polí, jichž kraje místy rdí se krví máku květů. Je mrtvo, žhavý dech jen cítíš země sprahlé, a bzukot ospalý much, vítr nezavěje – – – Nad lesy vyvstal mrak, a kalí se již nebe, ve vzduchu žhoucím dál se píseň cvrčků chvěje. 28