SLEPOTĚ.

František Leubner

V rukoupod pečetí úmluv list, čeká na podpis, kliden, jist. Dubrovníku obec ctná i rada volila slov lichotných jej hada, zlatem zde a lstí by svobodu vyjednal jim cest a obchodů po Balkánu v přízni moslemínů, Muradův kde vládne půlměsíc, co mře Byzanc chorá v mdloby stínu, pevnin ni moří neděsíc. Mlčí Ragusy vyslanec. S úctou kloní skráň a hrbí plec, v nitru pýchou zloráda hrd plana: z podelbí jen mžikne na sultana kradmým občas letmo pohledem a zas oči rychle klopí v zem. V novém serajlu svém v Drinopoli sultan Murad stojí u oken na rozmysli; za hory a doly pohled jeho letí odtud ven. Rok co rok sta zlatých solidů splatí Dubrovník, by v poklidu cizích od zbraní dál kupčil volně. Křesťan jinde krvácej, mři bolně, spahů pod hroty i jenčarů, však co různých světa tovarů obec svobodná tam u přístavě na lodích zas pro svět hromadí, putuj po zemi, pluj mořem hravě, na lup jen když Turka nevnadí! Zpod nadvlády slavných Benátek Ludvík Uher město ujal v děk; ale teď bez pout, sobě žije po rozumu moudré signorie, jež se volí z měšťan vlastních řad kvete strom, vaň mimo bouře chvat! Bulhary a Byzanc u vír mete; blíž a blíž mrak supá Osmanů... O píď země, krokvy tři se rvete, nám v klín zlatý plod těch bouřných závanů! Na bílý tu den a pravdy trh posel nekladl smluv u návrh žistné obmysly své domoviny, nepřátel jen vyčítaje viny, prose pokorně a k zdaru smluv vládce velkosti se léčkou tknuv. Nedlel marně v Benátčanů škole návnad, zrad a piklů, pružných slov. Moslímstepí syn; v děv lepých kole hýřivě mdlý po bojích si hov – – Murad myslí na Zlatý však roh, Bospor, hradby, boj. Krev, mrtvol stoh – – Mávnul rukou; daleko ty vidy! Meč co podmanil, vstaň z pohrom bídy! Kde kůň pole deptal v Rumili, kéž se zas jen klasy rodily! Vzdorná Čepina kde vzata námi, nad zlato mi dítěz něho muž! Měj tam džaur i mluvu svou i chrámy, místo daní v mých pak vojích služ! Kde ční kříž, tam pod ním stín, tma vin, než i můj tam vojům velí kyn. Bulhar Šišman poutá u vězení vládce Byzance; kraj Strazimíra plení Ludvík Uher k hradbám Vidinu; Štěpán Uroš kdež krvinu, když mu čelnik Vukašin je vrahem? Jedna zátopa kal uklidí, skvrna krve pod kterým kde prahem – – Přes ten práh dnes nikdo nevidí! Roger de Loria od Athén s Benátky spor vedl o část lén na ostrově Euboji loni a mne volal na rozhody o ni; díky Allahu! – nač krve brod? i na zdi Théb jsem bunčuk vbod', kněz křesťanstva se děsil v Rumě o Acháje pod mou rukou střep – – Mlátím zrno na vad cizích humně, že džaur chlubný zlobou slep jest, slep! Slep jest Frank, mně otvíraje zrak, na něho my kam a kudy pak! Rychle, jistě pod Balkánu stíny na vše strany topory a klíny! Můj tu man i onde, pod můj soud, potom do okovů rab a pout! A kde zlata prameny se řítí samochtě mi v dobrovolnou daň žízně v úpalu, bloud váhá píti, plna vod nastavená dlaň! Obrátil se po vyslanci zpět sultan Murad. Vrhnul bystrý hled, listina kde na stole leží k jeho podpisu. Psát nezná, stěží, Dubrovničan v duchu směje se v rozpaku a studu, v úděse po jakých ji kejklech jménem značí? Destičku snad klada, sloní kost, prořezanou řádkou péro vtlačí; skráň mu potem svlaží námaha a zlost... To zrak není plachý, ponurý – – Murad na stůl vylil z lastury klidně černidlo; dlaň, prsty smočil, na list otisknul, by slep ji zočil co jen úsměch bradu vlní k rtům: Zde tughrapodpis, sigillum! Vám kdys oči kalí do slepoty zášt a prorada, vám k záhynu. V oči bij ta skvrna, křič v ty vaše psoty Dej sem svou, mou vezma listinu!“ Do Ragusy domů, domů již! Rychle tam, lsti k ústrahám se bliž! Osman ovšem stojí nepopěrně nad Byzanc a nás i v slovu věrně, však i ve zbroji! Dva vzory viz – – Posel v tváři hořký bázně rys: Pevnou ruku těžkou skrvavělou, na vše strany prsty mířící jak by viděl nad Thrakií stmělou – – V západ den, krev na půl měsíci.

Patří do shluku

úlek, rmut, zádava, úděs, úsluha, pocel, výtka, hniloba, poklekat, jáhen

49. báseň z celkových 284

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. OTEVŘENÍ HROBU SVATÉ CECILIE. (František Leubner)
  2. IN VOCE EXULTATIONIS ET SALUTIS (František Leubner)
  3. RECITANDO. (František Leubner)
  4. None (František Serafínský Procházka)
  5. SVĚTLO HMOTY. (Antonín Jaroslav Klose)
  6. PIETRO TORRIGIANO. (František Leubner)
  7. JIŘÍMU KARÁSKOVI. (Jaroslav Vrchlický)
  8. LXII. (František Leubner)
  9. XXIII. VOLBA. (Jaroslav Vrchlický)
  10. PABLESKY. (František Leubner)