ŠVÉDSKÝ TRUŇK.

František Leubner

Ach ty český sedláčku, otloukaná hlavo, jak ti též točili na levo i pravo! Jednuška, či lutryjan, nebo brášek sprostný, jak tvůj pán, ty také věř, pak jdi k nebi, k peklu měř, jen se dři! – jsi cnostný. Nejdříve ti u Lipan páni vzali tipec, poté s městy trp a mlč, mluv, kdy lehtá skřipec. Páni s králem v mumraje vari stranou, cháme! Za to z muzik naposled pod bohatou selský hřbet výsluhou se láme... Vyzvoníme ji, s hor k nám bouřka-li se hrne, ale host-li odtamtud, hřeb i ve zdi trne! Ovázaná hlavičko, stonánku ty český, to je Švejda felčar jen, odvine ti hlavu z plen, drž jen, drž ji hezky! Na rány ti lékuje, mluví slovo Boží: Lazar spí... Ba zatím lež, než on lup si složí! Nač ty knihy, pergament, papeženské bludy? Zlato, sochy, obrazy, hlízy morní nákazy a zla na popudy! Jedou, táhnou od Prahy, na Mělníku staví. Neděle, den Páně dnes, však jen lenoch slaví! Vozy plny pod šperloch kořisti a lupu, padá potah. Na přípřež, sedláče, a hajdy, spěš, pomoz na ústupu! Hradby města skopali, brány vysekali, červeným se kohoutem mlýn a sýpka vzňaly. Na lodi a přes Labe. Pálí zas i lodi, rejthar, lancknecht, kůň a vůz k Žatecku, jak mračno hrůz! A sám zlý je vodí. K noclehu kam zapadnou, Sodoma tam holá, tu nářek do noci o mstu nebe volá. Na cizí tu kvasí řád, chlévy místo jatek, spáleništěm ráno ves, kdo se bránilna závěs na strom křižovatek. Den a noc a noc a den kolikátý asi? Sedlák s nimi na přípřež div si nerve vlasy: Teď jsou jarní semena, on se toulá světem! Z čeho bude na rok živ a kdo půjčí na osiv aspoň doma dětem? K podvečeru v podálí velká ves se bělá. Ochraň Bůh! – k vzduchem kříž obryšt na smích dělá. Nevyschlými cestami pomalu a blíže. Sedlák hlavu v ramenou. hrá Švejda honěnou kdo lýky víže? U rychtářů mráz a třas z náhlých návštěvníků, kdo mužpod stráž krýgsmanů, z komorplno křiku. Hladný Švejda čenichá v komíně a peci, láme víka u truhel, klepá na zdiBohu žel, vše jsou berné věci! Sedlák s koni ve stáji u žlabu a jeslí, na chvíli dbá k útěku, Jenom jest-li, jest-li... Za tmy noci spitý hlas od prahu mu velí a pěst hromská na pohroz: Do světnice slámy nos pečeni chci k zelí!“ Půjdou spat ďábli ti, není peřin dosti, vytopí si nadto pec k ohni opilosti? Přípřežníček otepi do jizbice vleče to ryčný skřek a smích, koho v kruhu knechtů zlých padoucí rvou křeče? Rychtář v poutech na zemi. Chodidla mu solí drábi bosá namnuli nebolí a bolí: ovci, hloupé hovádko, uvázali blíže; věrná ovce beze lstí do lehtavých bolestí líže sůl a líže. Rychtář svíjí se, ni červ, křiví tvář a šklebí kde prý chová zlaťáky, v zemi, na půnebí? V druhém koutě rychtářka, palce na mušketě: žoldák tiskne jazýčky a krev tryskne z pánvičky, slzy s očí tetě. Uzené a máslo, chléb a co v peci skryto, vyloupili, shltli , a zas jinak hbito. Rychtáře a rychtářku v kozelci tam vrhli. Slámu v pec! Louč! Zatop jím, chutnají pekla dým!“ na sedláčka trhli. Chudera... Tkví jako sloup, pouze oči zvedne. Drábů zraksmoud, temný žár, jehonebe ve dne. Snad jsme, páni, křesťané. A zákon Páně – –“ Halas, hrom: „Ctný sedláčku, švejdskou poznej omáčku, k písma suché bláně! Neviňátko nekřtěné, však my křtíme! Jednuška's? My lépe v tom: pijeme, když jíme! Čecha věrný císařský! My vám za obejdu, tvé hájci patrie, v děk jen rvouce, co čí je! Truňk ty chutnej Švejdů!“ Na tmavý dvůr odvlečen, se pne a proučí, na hnůj hozen v provazech, kolem drábi s loučí: v ústa roubík vetknuli, chlap kat hnojnou jíchu milosrdný marketán dojačkou mu leje v chřtán, pánům knechtům k smíchu. Andělíčky polýká, kalnou hnojku zvrací, koho zastal, s nimi sem, jsou rovně tací! Topme je jak koťata, otravme je hnojem české země lvíčata nač je jinak bohata, nám buď zlata zdrojem!“ Rozvázaných odešli, zbednili se v statku, k okenicím závory kdo , nač to v zmatku... Chám se k ránu umyje, rychtář slíbá babu ještě koně vyčeší! Jiskry hněvu nekřeší oči těchhle rabů... O půl noci do polí sedlák vede koně, opatrně, bez podkov; měkko na průhoně – – Z rána zdraná ves splanout Švejdů víchem? Rychtář hněv a obava Šlehla ohně záplava, hučí noci tichem.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 5 míst, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

úlek, rmut, zádava, úděs, úsluha, pocel, výtka, hniloba, poklekat, jáhen

219. báseň z celkových 284

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Kdo tvrdošijně Tebe popírali, ( H. Uden)
  2. Rouhačka. (Václav Antonín Crha)
  3. XXIII. VOLBA. (Jaroslav Vrchlický)
  4. báseň bez názvu (František Serafínský Procházka)
  5. Večerní zpěv. (Karel Dostál-Lutinov)
  6. OTEVŘENÍ HROBU SVATÉ CECILIE. (František Leubner)
  7. JIŘÍMU KARÁSKOVI. (Jaroslav Vrchlický)
  8. ZÁVIŠ. (Augustin Eugen Mužík)
  9. HORA ATHOS. (František Leubner)
  10. DO ÚROVNĚ ZLA. (František Leubner)