To víno divoké suň od okna mi stranou(J6f)
Ať vidím do polí kde klasy zlatě planou(J6f)
až k dvorci ovčínu a dále k bažantnici(J6f)
jíž ony topoly dva strážné stojí u vchodu(J7m)
a dále k háji po svah lesnatý zpět ku vesnici(J7f)
kraj do žní zraje oddaně kam vidno v obvodu(J7m)
Ves onde sousední až tone do vln klasů(J6f)
Kam hledě vděčně raduji se žatvě budoucí(J7m)
dnes vím je trpký hlad i chléb a s prosbou horoucí(J7m)
vzdech tajím obavy Chraň Bůh žeň od nečasů(J6f)
Chraň ohně škodného ji nebe milostivé(J6f)
kdy nový chléb se sváží na rok do stodol(J6m)
by hlady nelkal země pán v dny zimy mhlivé(J6f)
ni o símě mu z jara hlavy starostlivé(J6f)
strach nouze neklonil až opět vesna kol(J6m)
Kde vlny stébelné zřím blízko pod zahradou(J6f)
jak obtížené klasy na klasy se kladou(J6f)
zde lesklá stébla lomí do oblouku tetiv(J6f)
tu vzájemně se tkají do osnov a pletiv(J6f)
dál žloutnoucí jen plochy vidím z gloriettu(J6f)
svých dlouho nepěstěných zahrad nad zákoutím(J6f)
jich nad pustinou li a buření se rmoutím(J6f)
lem polí divokého máku pln mi květů(J6f)
Žhnou nachu útržkem ba horkou krví hoří(J6f)
ach ano čerstvou krví k paměti a hoři(J6f)
Jen kosou mávnutí skvrn rudých do kaluží(J6f)
klas padá vysoký k nim bez odmluv se druží(J6f)
Vám sluha dojde pro knihu Má přítelkyně(J6f)
hle vína divokého vadne před časem(J6m)
ten lupen brunátný Jej nelamte k mé vině(J6f)
že Vás naň pozorním Jak obav ohlasem(J6m)
by k dlani od něho se chvělo na výstrahy(J6f)
Co vadne samo už my buďme tomu vrahy(J6f)
Jež bouře nesvála nám vadnoucím teď k stáru(J6f)
snad osud kostkami v běd pozdních ve poháru(J6f)
též vrtí černými my klidně nesoucitně(J6f)
Již promiňte Cos někdy duši leká kmitně(J6f)
Jak nebe prosím o čas hledě dál zpět dále(J6f)
tu dojat vzpomínám i na Ludvíka krále(J6f)
jak chutnal jemu chléb A mně což lépe bylo(J6f)
než mně se k volnosti jen smrtí katů dnilo(J6f)
Vše víte už má drahá Vzpomínám čtu slýchám(J6f)
Mne posloucháte vy Co sdílím nepospíchám(J6f)
Vy svědkem nikdy neztratil jsem víru v Boha(J6f)
ač mnohdy ctě jej pouze obřadně má noha(J6f)
kdy leda po zvyku snad po Kristové cestě(J6f)
zde na venkově chodila neb onde v městě(J6f)
ač doma spíše jemu po ruce vždy pravé(J6f)
než tamo v šumu měst zde v hostí hluku po honu(J7m)
Živ ale nitra mého Bůh V hrůz moci tmavé(J6f)
s ním na Táboru dlel jsem tich už hotov ku skonu(J7m)
Já Boha ctil i moci rozumu si vážil(J6f)
kde v hloubkách nalézá i pravdy neútěšné(J6f)
blíž k Bohu vedlo však co v době hrůz kdo zažil(J6f)
klam řečných pathosů hry pozlátkově směšné(J6f)
Bůh sesazen a stát buď odkřesťaněn(J5f)
Kdo v milém návyku snad zbožných citů raněn(J6f)
i tuto jemu bolest moudrý dekret utiší(J7m)
stát nyní Rozum ctí A zítra Bytost Nejvyšší(J7m)
Chaumette zlý dobrý v jednom prokurator města(J6f)
dbal chudých hubil doupata kam vilných cesta(J6f)
i stín jen náboženství z veřejnosti pudil(J6f)
by průvod pohřební vzduch výtkou neostudil(J6f)
že nezdrávo by bylo zdravým po Paříži(J6f)
Jen po chrámích ať občan v modlitby se hříží(J6f)
Měj obřad civilní jak bohatý tak chudý(J6f)
ne lži a přetvářky a přepychy a bludy(J6f)
Stoj po hřbitovech tichých krásná socha spánku(J6f)
ne temný cypřiš bdi tam jasných do červánků(J6f)
však stromy půvabné dech květů silné vůně(J6f)
tam hlavu omamuj jež nad rozlukou stůně(J6f)
Chrám k nebi věží neměj rovnosti to vzdory(J6f)
Co hedváb vítězným buď vojům na prapory(J6f)
a přelijte je na děla kde mnoho zvonů(J6f)
nač ony dumné hlaholy těch věžních bombardonů(J7f)
zvon jeden postačí kam orloj tluc i hodiny(J7m)
Co od zlata a stříbra v chrámu na ozdoby(J6f)
my lijme na mince Neb chudé budou doby(J6f)
v nich z peněz neplodných měj chléb hlad chudiny(J6m)
Buď k dobru vedena i zdarma vlasti mládež(J6f)
jež místo modlitby k tak řečenému Bohu(J6f)
pěj nadšenou a velkou o lidskosti slohu(J6f)
A země bohatla v níž plení svatokrádež(J6f)
Což v rukou hrabivých ten lup a sliby mizí(J6f)
Kde kramář za babku lét uměn dary sklízí(J6f)
chrám věkem svěcený nám pustnul na ratejny(J6f)
A chudina Kde který dráč ji sytí přejný(J6f)
Kdo hladověl buď hladov Dráč a lupič hýří(J6f)
Pěj účtů Requiem A carmagnola víří(J6f)
K hlav bludu vášní nákvase též kývá lebkou(J6f)
kněz chabý s tonsurou teď pod frygickou čapkou(J6f)
jak konstituční občan biskup Paříže Gobel(J7m)
jen guillotiny odplatu by po půl roku měl(J7m)
Však tehdy svátek národní jak velebil Chaumette(J7m)
an biskup s vikáři se do konventu vydal(J6f)
kde po finále hnus sám na se hanu kydal(J6f)
slov lichotou se nezalknuv jež nad olej a med(J7m)
Jak pouhý plebejec prý Francii se zrodil(J6f)
ctít suverénní národ úřad mu cti podíl(J6f)
kdo berlu biskupa mu dal kdy zpět ji žádá(J6f)
hle sluha národa v dlaň národa ji skládá(J6f)
I Jidáš národu se obětoval cele(J6f)
by nechvátal naň Řím V tmě hledal Spasitele(J6f)
Kříž prsten berlu složiv na konventu stůl(J6m)
vzal čapku jakobínskou Jej Halvi obejmul(J6m)
a řeči umluvené potopou slov proudy(J6f)
ctí syna národa tu sílu rodné hroudy(J6f)
co neváhá se kořit Svobodě a Lidu(J6f)
jenž hoden svobody lid Brutů Euklidů(J6m)
jen shodiv tyranna zná právo na svobodu(J6f)
tak jasně jak že přímka spojkou dvou jest bodů(J6f)
Jdou po biskupu vikář duchovní též jiní(J6f)
i protestantský pastor vyznání to činí(J6f)
jen biskup z Blois mužně s výjimkou se hlásí(J6f)
prý přítel svobody ne lidu nepřítelem(J6f)
svůj úřad podrží i náboženství spásy(J6f)
co zaručil mu zákon s klidným chová čelem(J6f)
Byl desátý to listopad kdy v metropoli(J6f)
Notre Dame velká slavnost Rozumu se děla(J6f)
od obce Paříže Střed chrámu hora po vrcholi(J7f)
rouch drahých brokáty se do úpatí skvěla(J6f)
jak jemná Iris by tam pelem mžila duhu(J6f)
ros do krůpějí třpytných v zlatých květů luhu(J6f)
Chrám Filosofie čněl na temeni hory(J6f)
jak věčně řeckými by zářil pod mramory(J6f)
kmen sloupů z lepenky a sněžné schodů kvádry(J6f)
jsou na kvap lešení klam olíčené sádry(J6f)
a s chrámku obou stran dva stolce povýšené(J6f)
trůn Rozumu trůn Svobody v květ nestajené(J6f)
Hlas hudby Z chrámu vyjde bílý průvod děví(J6f)
až v bílé říze plynné bohyně se jeví(J6f)
má s modrou barvou nebes pallu přes ramena(J6f)
k nimž bujná kštice vlasů proudně uvolněna(J6f)
skráň rudou čapku svobody Jak na trůn sedá(J6f)
výš ohromnou hořící pochodeň zvedá(J5f)
toť světlo pravdy mravnosti blah svobod práva(J6f)
kdež pod horou Chaumette jí kaditelnou mává(J6f)
a herečku gest vážných nakuřuje vonně(J6f)
co před ním válí se trup sochy po Madonně(J6f)
Chrám nový Rozumu a nelze chrámem ctíti(J6f)
kde páchnou kulisy hnus líčidlo kde cítí(J6f)
Chor opery pěl tomu jásající hymnou(J6f)
řeč slavnostní hřměl Chaumette plamennou a dýmnou(J6f)
pak do konventu spěli na sedadle v loubí(J6f)
kde listí dubové se nad vavříny snoubí(J6f)
čtyř plece občanů svůj idol nesou nový(J6f)
jenž opřen o kopí jich nad hlavou si hoví(J6f)
bohyni Rozumu Ať žije obraz živý(J6f)
jej stvořila a jemu Příroda se diví(J6f)
Ať žije Rozum bůh Ať žije republika(J6f)
Má hlava konventu slov zdobných nad básníka(J6f)
a na rty bohyni pak pocel bratra dává(J6f)
dav jásá nadšený dav jásá neustává(J6f)
Dím úmyslně dav Lid dím lid odmítavě(J6f)
zřel maškarády orgie hry rub snu novotu(J7m)
jež v několika vřela fanatiků hlavě(J6f)
a s Bakchem Venuší rej v bujném vedla davě(J6f)
Ač chrámy zavřeny co lid žil po svém životu(J7m)
A hlavy ony vedoucí hle padly Klesli(J6f)
Chaumette Clootz Hébert Monoro Gobel a jiní(J6f)
kdy brzy Robespierre je z atheismu viní(J6f)
ten sebe sám si v touhách pontifikem kreslí(J6f)
zas kultu nového jímž bude po půl roce(J6f)
Nám zatím chrámy volny zas již o vánoce(J6f)
Chaumette už po slavnosti Héberta se zříkal(J6f)
s nímž nové po Rozumu náboženství zakládal(J7m)
by následovat Krista národ sobě zvykal(J6f)
lid totiž v novinách ctný Hébert nabádal(J6m)
týž Hébert který potom velkonoční svátky(J6f)
ne z atheismu souzen z politické viny(J6f)
A takto jen že kradl košile a šátky(J6f)
dal za hmat rukou hlavu pod nůž guillotiny(J6f)
kam po něm také Chaumette v dubnu vezen v káře(J6f)
a hlavu pokládal jak měkké na polštáře(J6f)
To vládnul Robespierre Jím volán neúnavně(J6f)
by Evropě byl vzorem konvent určí slavně(J6f)
Jest Bytost Nejvyšší jest duše nesmrtelna(J6f)
jíž úcta dokonalá povinnost jest dělná(J6f)
Ať vášně umlknou Čiň po moudrosti hlasu(J6f)
Je zničen atheismus bleskem pravdy spasným(J6f)
Žij volně pod Nejvyšší Vlády zrakem jasným(J6f)
Kult každý zaručen Cnost vládni bez zápasu(J6f)
Buď opět nová slavnost Komu Nejvyššímu(J6f)
Či Robespierrovi an zázrak stal se dvojí(J6f)
kde pro svou cnost on v stráži Nejvyššího stojí(J6f)
kdy koule minula jej z pušky mračných dýmů(J6f)
ni dívka spiklenka jej doma nenalezla(J6f)
by smrtná po hrudi se dýka jemu svezla(J6f)
Vlaj prapor děla hřměte do hlaholů zvony(J6f)
že svatá madame Théot měla visiony(J6f)
a mnich a bosák Gerl i ve kartuzí tmavé(J6f)
zřel nové Messiáše nebludné a pravé(J6f)
z nichž jedním Robespierre Tož slavnost v červnu časně(J6f)
k níž malíř David podal náčrty Vstal jasně(J6f)
den nad zahradami kde dlouho konvent čekal(J6f)
ač mnohý jeho člen už v duchu řevnivě se vztekal(J7f)
že vedle Kapitolu tarpejská je skála(J6f)
ba dosud Brutové by dýka pýchu sklála(J6f)
než ráčil přijíti kněz Nejvyššího nový(J6f)
frak modrý trojbarevný pás i chochol na klobouku(J7f)
Má kytku z růží klasů květů od palouků(J6f)
co děti ve fijalkách muži pod dubovím(J6f)
a v myrtách jinoši a kmeti pod révovím(J6f)
se staví k amfitheatru kde konvent sedí(J6f)
a slouchá k augurově vřelé propovědi(J6f)
že blahoslaven den jejž národ posvěcuje(J6f)
té věčné Bytosti jež Nejvyšší mu sluje(J6f)
tu ortel smrti píše vládným lidstva katanům(J7m)
a rukou druhou o rovnosti přikázání(J6f)
jíž váhu Spravedlnost lstivě neuklání(J6f)
vzdech chudého by klesal proti zlata balvanům(J7m)
té bytosti jež bouřné vášni velí mlčeti(J7m)
kdy matka vlast nás vine v lásky objetí(J6m)
té Bytosti jež od věků vždy dobro tvoří(J6f)
Jen člověk zkažený neb tísnící neb utlačený(J7f)
zlo na zlo páše odvážně a chrámy dobra boří(J7f)
Však nyní hrdě k Ní se národ hlásí spokojený(J7f)
Den druhý po slavnosti dekretují zákon(J6f)
Co nejkratší teď buďte výslechy a soudy(J6f)
Dřív hlavy padaly teď krve tekou proudy(J6f)
den po dni zrádců vlasti padá kopa hlav(J6m)
i v soudní síni měla guilotina státi(J6f)
kde processy i výkon ortelů se skrátí(J6f)
a hloupý do lítosti nebuď rozechvíván dav(J7m)
jenž ulic krámy bednívá když odsouzence vezou(J7f)
a někde potají i ke křížům snad lezou(J6f)
Měl nový messiáš měl četné vděku věnce(J6f)
vlast celek chrániti pán kácel odsouzence(J6f)
hle tisíc osm set a šedesát dvě hlavy(J6f)
od března do července vydal na popravy(J6f)
až koncem toho měsíce sám vykrvácel(J6f)
ač samovraždy z pokusu již krev i ztrácel(J6f)
Zas volnost rovnost bratrství lid zaburácel(J6f)
rád že mu hlava sedí na nejistých šíjích(J6f)
už ku sobotě bílé krve po pašijích(J6f)
Vždyť jeden z vůdců jeho s řečnické mu tribuny(J7m)
i jménem míru Svobodě Vstaň na lidi je křísíc(J7f)
řval jako hladná sfinx a s Caliguly posuny(J7m)
Chce míru záruka hlav dvě stě třicet tisíc(J6f)
Jak tajiti co vidno ruce do pěstí jen zatínám(J8m)
a kalí se mi zrak hlas bolesti se chvěje(J6f)
ne mojí vzpomínkou jak sám byv bez naděje(J6f)
Však jakým jménem dály se ty hrůzy vzpomínám(J7m)
Žák Rousseauův a lidu katanem ba rasem(J6f)
a věře v nutnost Cnost by padlin tyla masem(J6f)
Až hrubým stávám se Hrůz hledím do inferna(J6f)
sny zlobné satanu kde propast nedoměrná(J6f)
tmou věčnou na odvahy svodných síní bludů(J6f)
Buď na zemi co nejvíce zla rouhání a bludů(J7f)
by vedle zla se tříbila kdo duše dobru věrná(J7f)
a duše jenom čisté létly za královstvím božím(J7f)
tož pro čistotu nebe tmu já hrůzy množím(J6f)
Již dosti dosti Oblaky jdou nad krajinou(J6f)
a tamto tiše tanou lehkou šmouhou stinnou(J6f)
z nichž drobná řine vláha poprška dne jemná(J6f)
jak vane po ní vůně moučnatá a zemná(J6f)
Jen chvíle jasno zas Vím po takové vláze(J6f)
i klasy na stéblech tu schnou a blednou snáze(J6f)
žeň kvapem uzrává čas bude do pohody(J6f)
kdy kosa zde a srp se vetnou do úrody(J6f)
Já jinak nemohu když vidím žatvu zralou(J6f)
bych nevzpomínal nás Bych nermoutil vás chválou(J6f)
jak o záchranu moji vy jste ondy dbala(J6f)
řeč o choti buď jiné Historka jen malá(J6f)
a pravím vám ji nyní k chmury rozptýlení(J6f)
Vždyť vidíte nám kraj zas do běla se mění(J6f)
ač ony rudé máky hustě v poli pokraji(J7m)
mé oči nevědomky stále jinam poutají(J7m)
Ač ondy krvavá tam přeprška to byla(J6f)
klas uzrá rychleji jejž krůpěj orosila(J6f)
Buď zralá země bohatá nám pravdou právem(J6f)
když uvadlo co máku divokého hávem(J6f)
Jak cestu minul ulicí Saint Honoré(J6m)
smrt vodila tam tudy nevolníky své(J6m)
i mistr mramoru Houdon chci krátce říci(J6f)
Lstí vtipky z obav jen však choti milující(J6f)
Měl mocné slovo v konventu i malíř David(J6f)
Hrd ješita Co chtěl Svět od umělců zbavit(J6f)
kdož byli nad něho děl úspěchy snah vlohou(J6f)
že mimo umění dbal o hlavu jich mnohou(J6f)
Zván Anakreon guillotiny v onom sboru(J6f)
měl vděčné posluchače slov svých ku pozoru(J6f)
Barère de Vieuzac kde pro ortel byl krve(J6f)
slov květy bohatými ovinul jej prve(J6f)
by pro barvy vnad obláčky hry citů zdoby(J6f)
snad sám už neviděl kde zlo a tma a hroby(J6f)
Jak v oné pohádce ač kde jsem nedovtipou(J6f)
se od úst princezně dřív zlaté růže sypou(J6f)
a potom ropucha ven ohavná jí skáče(J6f)
či obráceně li buď mimo nejináče(J6f)
on tklivě počínával citů růží planou(J6f)
než volá smrt a slzy slz mu z očí kanou(J6f)
Houdon též na listině podezřelých stojí(J6f)
už do vazby dny hrůz stroj duši ku pokoji(J6f)
K Barèrovi jak divá letí Houdonova choť(J7m)
a s prosbou o přímluvu k nohám mluvky padá(J6f)
jenž chvátá do konventu nemá kdy a jaká rada(J7f)
spíš lva než umělce kdy závistného kroť(J6m)
neb slávy sochaře se malíř David bojí(J6f)
snad více nežli onen o tu hlavu svoji(J6f)
Až k odchodu Barère snad bez myšlénky přímé(J6f)
zda víme vždy co bdí a na dně duše dříme(J6f)
se táže v konventu svou řeč by květy ovil(J6f)
co za dílo Houdon teď posléz dohotovil(J6f)
To socha Víry o Bohu jež medituje(J6f)
Můj bože o Bohu Ten člověk z Lethe pil(J6m)
a nezná Bytost Nejvyšší Co snil kde žil(J6m)
Mě jindy zajímal Nuž jak ji zobrazuje(J6f)
Jak ženu V kleslé ruce svitek papíru(J6m)
zří k dálkám hloubavě snad hvězdy vesmíru(J6m)
Jest ona žena krásná Krásná Velebná(J6m)
Nuž doufám v shledanou Mám data potřebná(J6m)
Ctil sochaře rád účin měl jsem svých řečí(J6m)
zkus udav o hlavu zlob marnivůstku něčí(J6f)
Stát na schodech ji nechav paní bez útěchy(J6f)
a v rozpacích schod neschod do konventu spěchy(J6f)
Půl krátké hodiny a stojí na tribuně(J6f)
Hlas jeho slavnostní jak o vítězství duně(J6f)
Mám vzácnou čest vám národa zde hlavám(J5f)
dnes letmo hlásiti slov květnatých se vzdávám(J6f)
by nepředešel mistr náčrtků mě skvostných(J6f)
jenž Elysium kouzlil dnech nám o radostných(J6f)
kdy Bytost Nevyšší jsme slavili vzor světu(J6f)
že občan náš Houdon dím v nadšení a vzletu(J6f)
jichž na výsost je schopna umělcova duše(J6f)
zas velké dílo dokončil Ne obran u předtuše(J7f)
že zmije se kdes tají pokáleti jedem(J6f)
on čemu oddán jest ač vida krás jen hledem(J6f)
Jest někdo umělcem a věčně mluví o sobě(J7m)
co vytvořil co tvoří jaký význam toho(J6f)
Též občan Ludvík Capet honil zvěře mnoho(J6f)
sám sebe maluje si v Oriona podobě(J7m)
Jest jiný umělcem a díla mlčky tvoří(J6f)
viz chápej k jevu krás co hasne v něm co hoří(J6f)
Houdon Hle mramor velký v jeho čeká dílně(J6f)
jenž o lásce nám k vlasti krásou mluví sdílně(J6f)
ač němá socha jen Jest velebná to žena(J6f)
jež hledí do dálek kde rdí se Věku změna(J6f)
jí v ruce posvátná už rozvinuta blána(J6f)
kam odevěčná práva člověka jsou psána(J6f)
Toť krásná Svoboda jež dumá nad Ústavou(J6f)
Ne sochař rukou dlátem srdcem duší hlavou(J6f)
div tvořil občan občan náš Houdon Mnou prosí(J6f)
mně z jeho skromnosti zrak dojetím se rosí(J6f)
Buď vaší blahovůlí větší díla sláva(J6f)
a přijmi Konvent ctný co občan darem dává(J6f)
Hřmí souhlas potlesk nadšení A Shromáždění(J6f)
dar za dar svobodu mu za Svobodu mění(J6f)
Snad jindy buď to citů přepjatost mně není(J6f)
že líto jest mi lupenu jenž barvu mění(J6f)
ač daleko jest létu k mlhám listopadu(J6f)
Leč myslím nevejdu již potom na zahradu(J6f)
Vrak lovce návštěvu jsem dávné dlužen lásce(J6f)
svým lesům hlubokým Sám v srpnu ku procházce(J6f)
jen s myslivcem si vyjedu tam do zámečku(J6f)
ni pušku ani tenata ni věrnou smečku(J6f)
a na potulky dva tři dny Les černé svahy(J6f)
sráz pod balvany potok ručeje a prahy(J6f)
a loukou po otavě přejdu k šumné pile(J6f)
Vím odtamtud se vrátím rychle zasmušile(J6f)
ač osvěžen Ten skřipot syk a smyky(J5f)
mě upomenou zase na skřeky a křiky(J6f)
jak ocel sjížděla pád zaduněla temně(J6f)
Zvuk zvonů nesnesl král jakési prý země(J6f)
Však hony nebudou A nebude ni hostí(J6f)
krom toho onoho kdo kajícně se postí(J6f)
teď se mnou od krve kam hnané štvané zvěře(J6f)
Zde o holi si vyjdu v měsíc září věře(J6f)
kdy býval nejčistší vzduch jasný do daleka(J6f)
jak průsvitným bych hleděl lehkým vínem zlativým(J7m)
ne opojen ač hlavou blahá závrať měkká(J6f)
by táhla jako sen kdy ničemu se nedivím(J7m)
ni barvám zřetelným a daleko se dívám(J6f)
ni vůni zemité z brázd nové oraniny(J6f)
Dni vlažné jen A tklivé nálady v nich mívám(J6f)
jak matka by mě zvala pohledy a kyny(J6f)
jít domů domů už ač mimo hrobku naši(J6f)
kde do stezky list padá s vadlých jasanů(J6m)
jím měkce jdu a jdu list dosud neharaší(J6f)
kam kroky pomalé Ach tedy ustanu(J6m)
Byl v bídy úkrytu čas k samomluvám duše(J6f)
mně světa člověku Já dumal do tmy hluše(J6f)
Jak v Boha důvěřit jenž trpěti nás nechá(J6f)
kdo útrap my jsme nezavinili Kde těcha(J6f)
Dnes vím jen právě v důvěře Buď duše čista(J6f)
buď lepší než kdy byla záruka tu jista(J6f)
že Bůh tvůj pouze láskou býti může(J5f)
a sneseš kameny kde vadnou tobě růže(J6f)
A právě bolesti mě Bohu neodcizí(J6f)
však mocně pomohou mé sobectví ať mizí(J6f)
ať odvrátím se od toho co vně co kolem(J6f)
a moje lepší část květ vypučí i bolem(J6f)
v němž sebe zapru vítězně Co svět co osud(J6f)
Duch ve mně boží netuchne jsem jeho dosud(J6f)
a cokoli se děje mnou se také děje(J6f)
když Bohu nereptám s ním jedno býti chtěje(J6f)
svou vůlí oddanou a nesa bez výčitky(J6f)
i kámen na nohou i v čele trnů snítky(J6f)
Ne tupá lhostejnost vždy ovládnouti city(J6f)
lze na vraku kdy blesků nad hlavou mám kmity(J6f)
však břednouti i vlnou z bouřky na jezeře(J6f)
jdu chce li Bůh ni hlubin dole měře(J5f)
a dlaní pomáhaje jiným do přístavu(J6f)
ač jedna vůle s tím kdo ruce dal i hlavu(J6f)
Snad kazatelsky zní snad nejasna má slova(J6f)
Jest chvíle sdílné důvěry Dím sobě znova(J6f)
Já prostě věřil v Boha prostě Boha vzýval(J6f)
a prostě věřím ctím jak v den kdy den se stmíval(J6f)
Ten Rozum dí ten Bytost Nejvyšší ten síla(J6f)
ten vidí příčinu ten záhadu ten díla(J6f)
ten ve všem vidí Jej ten hledá po vesmíru(J6f)
mně nechte nechte v Boha klidnou jasnou víru(J6f)
A nebyla li vždy jak pramen živé vody(J6f)
vím o pramenu k němu vracím se jdu jistě(J6f)
a k osvěžení na témž nalézám jej místě(J6f)
kol mnohý kámen tam však letěl bez nehody(J6f)
Den letní k západu ač slunce s oné strany(J6f)
jde klidně pod hory kam odtud nevidíme(J6f)
Zde zlatá rovina v dne oparu už dříme(J6f)
tu tam ač od ní plynou sucha tiché vany(J6f)
Jak jemný moučný poprašek by po ní v dál se chvěl(J7m)
a slunce nízké paprsky jej zlatě prožíhaly(J7f)
kol utichlý by úrod lán se dlouho neotměl(J7m)
ač noc a hvězdy čekají hor onde nad úvaly(J7f)
kam dolů nevolky se slunce zvolna kloní(J6f)
jak do krajin by žehnaných se málo nahledělo(J7f)
by jasným odsvitem noc krátkou s námi bdělo(J6f)
Dni léta v zenithu Noc pozdě Ave zvoní(J6f)