XLVIII. Eremita v severu hvozdech temných,

František Leubner

Eremita v severu hvozdech temných, snem jsem pomněl potulek jasem mythů, kam v dni jara lákala mysl junnou výslunná Hellas. V moře dmou se modravé vlny lesů, vzduté plachty oblaků v dál mě nesou: Slunný břeh, ruch přístavu, hradby, chrámy, Akropol touhy! Bohů háje tajemné, věstné sluje, v klasných nivách Pánovy živné dechy – dále, dál! až kde kyne Olympia Altidou stinnou. Spěž a mramor větvemi oliv planou, jásot nese k blankytu ladné hlasy, proudí davy, na čelech jasných nezřít helotu potu... Vzruch a hlahol, mávání řásných rouch a potlesk dlaní nadšený. Vítěz k métě letě bílým plamenem údů křepkých – u cíle padnul... Mrazné ticho překvapu taje v údiv: S ruky Dia vládného prudkým letem, až ran peplu plápolá bleskem v patách, sstupuje Niké! Jasně hledí hrdý zrak, pevné prsy nechvějí se povzdechem bolných citů; palmu v pravici a dlaň levá vznáší vítězný věnec. Padlý heros oddaně v děk k ní vzhédnul: Niké věnčí skráň olivou mu svatou. Za ním v žasu Thanatos v prach se koří před zářnou Niké. Rychleji sněť na skráni vadne živé, v níž ples hárá vítězství, než té mrtvé, co k ní nad led drásavě ulnul horký stadia písek. Blah, kdo epinikií jásot aspoň na mžik vnímá vítězně, v sluch byť mroucí! Žel, kdy padlým u cíle v jedno splývá Thanatos – Niké.

Patří do shluku

úlek, rmut, zádava, úděs, úsluha, pocel, výtka, hniloba, poklekat, jáhen

34. báseň z celkových 284

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŠÍLÍCÍ MALÍŘ. (Otokar Fischer)
  2. IN VOCE EXULTATIONIS ET SALUTIS (František Leubner)
  3. HORA ATHOS. (František Leubner)
  4. PIETRO TORRIGIANO. (František Leubner)
  5. Příchod (Rudolf Medek)
  6. Vyznání. (Eliška Krásnohorská)
  7. None (František Serafínský Procházka)
  8. I. Kraj byl pustý. Ku obzoru (Jaroslav Vrchlický)
  9. VOX IUBILANS. (František Leubner)
  10. LXXI. Sen noci nad temnými lesy (František Leubner)