In pace.

František Leubner

Ten nápis vyryt hrobky do kamene, hořící lampa, s olivovou snětí, výš holubice vzneslým křídlem letí – kdo spí v té tiši, vzdechem nerušené? Čím nad hrobem zde kámen ten se klene, dí písmo v zlatých arabesek spleti. A srdce mé se musí steskem chvěti, když na hrob vzdálený se rozpomene. Rov navršený zvolna zapadává. V zvon vzpomínek stesk smutné hrany bije, – tam v pláči těžkém touha dlouho stává. Tam nápis nezlatí se. Do krvava mně v srdce hluboko jej bolest ryje. Tlí v zemi černé matky mé tam hlava.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

605. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  2. Hudba ohně. (Alfons Breska)
  3. V troskách. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  4. Po klekání. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  5. XLV. Na stráni pne se mohyla, (Gustav Pfleger Moravský)
  6. U ZDI HŘBITOVNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  7. STRÁŽ NALEZENCOVA. (Adolf Heyduk)
  8. Melodram. (Stanislav Kostka Neumann)
  9. NA HŘBITOVĚ. (Ferdinand Tomek)
  10. Tenké zvonky klinknou, (Josef Holý)