Melodram.

Stanislav Kostka Neumann

Z hrubého lože do dvora civím –, s planoucí svíčky na smutek stěn pad’ žlutý reflex,... výkřikem tklivým jako by venku zaúpěl den... Duší to táhne průvodem sivým... v papír jsem vrhl veršů svých sten –; illusím mrtvým, illusím živým vrhá se srdce k hříčce a v plen – – – Nad oknem venku révoví psího povadlé listí haraší, – druzi juž chrápou, v chodbě zní kroky, vanutí větru sténajícího dozvuk sem z ulic zanáší... a já k té hudbě čtu teď své sloky...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

400. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. In pace. (František Leubner)
  2. Do ciziny. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  3. XLV. Na stráni pne se mohyla, (Gustav Pfleger Moravský)
  4. Po klekání. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  5. Probuzení. (Karel Babánek)
  6. Hudba ohně. (Alfons Breska)
  7. Když se slunko snáší. (František Chládek)
  8. LISTÍ PADÁ. (Pavla Maternová)
  9. SOUMRAK. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)