Večer po vzkříšení na bílou sobotu.

František Leubner

Jak těžký příkrov černých suken věsí noc na oltáře, sloupy, stěny šeré. Tiš hrobová, kde varhan zvuky steré dřív klenbou chvěly vítěznými plesy. Dlaň duchů – čekáš – sáhne na klávesy a vzlykem zalká smutné miserere... Řad kostlivců se z hrobů v kápích bere – zrak nepokojný stínů kol se děsí. A dlažba puká, jícny hrobů zejí. Jak svíce pohřební plá lampa věčná a hroby tmí se... Hrůzo hrobu bídná! V tom luny paprsky se okny lejí. Děs minul. Těchou mužní duše vděčná: jak měsíc v chrám, plá za hrob víra klidná.

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

10. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. O hodinkách. (Ladislav Quis)
  2. Za šera večerního. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  3. LVII. V dum koutu stajeném se kaple mrtvých šeří, (František Leubner)
  4. PO KLEKÁNÍ. (Jan Opolský)
  5. Velký pátek. (Emanuel Züngel)
  6. POHŘEB SEBEVRAHA. (Ferdinand Tomek)
  7. LXXI. V svatojirském chrámě blíž oltáře (František Jaroslav Kamenický)
  8. HRANA ZVONÍ... (František Kvapil)
  9. VIDĚNÍ NA HŘBITOVĚ (Jaroslav Vrchlický)
  10. ČESKÁ KRAJINA. (Emanuel Čenkov)