Z LISTŮ JESENNÍCH.

Irma Geisslová

Zas ke mně vzbuzené tak jemně, nesměle se upomínky hlásí – ó marné úsilí, ó marné doufání, to nejsou už ty časy! – – Teď život pustý kraj, v tmách nočních zjasněný jen smrtonoše leskem, kde pomník zašlých dob ční divě k obloze jak skála zrytá bleskem. Ne tlukot slavičí teď kol se rozléhá, leč šelem duté vytí – toť svůdná myšlénka, jež v prsou poslední chce naděj zardousiti. A démon – démon zlý svým okem plamenným to děsné temno hlídá, a v ucho šepce mi, že lidským údělem jen nicota a bída – Já kráčím podzimem, kde hadi posměchu jen syčí za mnou v klestí – ó blahé zpomínky – ó pryč, jste výtkou mi, já nemohu vás snésti. –

Patří do shluku

dosoudit, jež, vzpor, edvard, vyšínský, slast, marinos, výslovný, marina, slastný

257. báseň z celkových 479

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z Nočních Dumek. (Gustav Pfleger Moravský)
  2. Z MLADISTVÉ DOBY. (Karel Sabina)
  3. None (Gustav Pfleger Moravský)
  4. None (Vítězslav Hálek)
  5. Sen. (František Chládek)
  6. PÍSNĚ TUŠINSKÉHO. (Karel Sabina)
  7. None (Gustav Pfleger Moravský)
  8. None (Gustav Pfleger Moravský)
  9. MRAMOROVÝ PALÁC. (Gustav Pfleger Moravský)
  10. None (Ludvík Lošťák)