Tak vzdálena od nás million mil(Na)
pláš v horoucích parách veliká hvězdo(Na)
ku životu vzbouzíš květný pyl(Na)
tak prostřed bláta vichrů blesků(Na)
ve koutě kosmických stínů již(Na)
kde stuhlá je říš(Na)
hmot přezrálých zvolna se drolících v plíseň(Na)
Máš tvůrčí sílu prodchnouti prach(Na)
svým teplem čarovným takže touha(Na)
v něm těkavá počne se chvět a mrtvý(Na)
se zvedá radostně na marách(Na)
však slunce nemůžeš od květu vzdálit(Na)
pak hmoty mrtvé vichr a mráz(Na)
květ urvat jim v ráz(Na)
a k sobě povznésti do věčné záře(Na)
Ne Pouze jej ze sna úsměvem(Na)
po ránu probudíš pak jej pošleš(Na)
do šedavého dne kde se brání(Na)
seč může každým citů záchvěvem(Na)
jichž teplota byť i ji chránila úzkost(Na)
přec chladne na mraze tisíci škod(Na)
té poslední vhod(Na)
jsouc k lupu třeba že tisíc jich zmohla(Na)
Ó rozryté rány kterými van(Na)
se dere z hrudi teplo srdce(Na)
a drahé pocity zkušenost vzácná(Na)
um šedivý bujará touha a sen(Na)
Kdo z mládí ztratil svých očí světlo(Na)
v stáří barev mu ponětí zmdlí(Na)
čas oderve zlý(Na)
po smyslech ztracených vidinu jejich(Na)
A komu osud těžkou dlaň(Na)
v dny jeho vesny položil na sluch(Na)
by víc ji neodtáh v jeseni jeho(Na)
zvuk vzdálený každá vzpomínka naň(Na)
se zdá být těžkou bolestnou hroznou(Na)
duch zámek ten spustlý trhá se dál(Na)
věž brána i val(Na)
vše řítí se smutná hrůza v ně vchází(Na)
Jak nevěřit že se pak rozleje zas(Na)
s tou těla nádobou ducha též víno(Na)
u člověka jako u jepice v zhoubě(Na)
i u květu mimosy u mořských řas(Na)
u krystalu soli zdrcené v prstech(Na)
a všecko že s tvářností ztrácí hned(Na)
i vnitřní svůj svět(Na)
že nadchnuto všecko jen k zkáze(Na)
Co platna pak naděj a víra v ctnost(Na)
a láska měkká Vejde li zhouby(Na)
svit rudý na obzor všeho co žije(Na)
zda v podobách stínu jenž není prost(Na)
zlé malomoci nejihnou před ní(Na)
ty ctnosti pověstné Mrtvý li snad(Na)
kdy lásku dal znát(Na)
té bytosti která proň na živu truchlí(Na)
S tím nejasným pocitem procit k snům(Na)
v hmot náruči Popel o kterém nevím(Na)
zda duši měl Sám to tvrdit se bránil(Na)
Z dna poklidu k víru temných dum(Na)
jež na sebe samy se dívají cize(Na)
on zvedl se cítě jednak plam(Na)
té hvězdy tam(Na)
jež z daleka tajemství zrození řídí(Na)
a jednak již cítě i hranice sil(Na)
a možností žárlivých prvním vzmachem(Na)
svých perutí ihned zavadiv o mříž(Na)
a klesnuv pak polekán v kout jenž se kryl(Na)
zlým stínem příštích zápasů smutků(Na)
a všech těch stupňů vedoucích k tmám(Na)
až dolů tam(Na)
kde dno je bezcitné kam vše zas padá(Na)
Proč procitl k cítění a kde teď jest(Na)
Kde dříve byl Nevěděl Různá to naděj(Na)
že jednou zachová v paměti svojí(Na)
své lidství uprostřed lidských těch cest(Na)
Své okolí prohlížel rozeznával(Na)
kol v prostoru klenutém soumraku sled(Na)
však jasněj zřel hned(Na)
než zvykem to poznal tě ve stínu stín jen(Na)
Byl sklep to podivný Žádných stěn(Na)
kol viděti nebylo kromě kleneb(Na)
jež shora se k mlhavým sloupům táhly(Na)
tož proto že prostor byl přeplněn(Na)
mhou tajemnou a pak množstvím světel(Na)
mdlých vlastní září uprostřed par(Na)
jichž tlumený žár(Na)
plál proto bez vší svítivosti(Na)
A ještě pozorněj kolkolem(Na)
když Popel díval se soubor těch stínů(Na)
se hemžil maje podobu davů(Na)
jež dalekým hlučely hlaholem(Na)
změť za stoly seděla popíjejíc(Na)
a každému hloučku jinaká zář(Na)
ze svítilen v tvář(Na)
se snášela zrak spíš matouc než sloníc(Na)
Neb ti kdo pod jednou svítilnou v sbor(Na)
se sesedli nedůvěřovali(Na)
těm kterým vedle jiný plál záblesk(Na)
jich popouzejíce zášť a vzdor(Na)
a takto napořád cizí dosti(Na)
si zástupy byly že je dělily(Na)
mdlé rozdíly(Na)
těch jisker nad hlavou planoucích kalně(Na)
Jen jediná lampa byla tu(Na)
jež jiným méně podobna plála(Na)
tož jasněji ale z bezměrné dálky(Na)
Host uzřev ji z touhy záchvatu(Na)
k ní blížil se zmateně nedůvěřiv(Na)
a přece nesa v očích svých(Na)
své důvěry smích(Na)
své hlubší podstaty mohutnost celou(Na)
Tou lampou v klenbě okénka zjev(Na)
byl malý světlým azurem krytý(Na)
a oním podivným tajemným sluncem(Na)
jež vrhalo v sklepení paprsků krev(Na)
Cos kdesi dříve o slunci věděl(Na)
teď na nic vzpomenout nemohl v snách(Na)
jen hrudí mu táh(Na)
cit vděčnosti přítulné k tomuto světlu(Na)
Cos jak by spásu jen u něj tam(Na)
lze bylo nalézti pravila krev mu(Na)
ku hlavě stoupajíc pobouřena(Na)
a stropů prorvati klenbu i trám(Na)
chtěl bezděčně aby v těch záplavách rudých(Na)
v těch výškách tam tajemných nahoře kdes(Na)
tam u nebes(Na)
se rozplynul roztrhl pouta všech mraků(Na)
Však ve svit li okna pohledl blíž(Na)
aj uviděl mříže ostré tuhé(Na)
a černou krev jež nezaschla nikdy(Na)
a zdivo halila ostrou též mříž(Na)
a stopy křídel rozbitých tady(Na)
v té krvi zůstaly na rezi vlát(Na)
ve stínu znát(Na)
na kamenech pod oknem bylo tlum kostí(Na)
Ten přízrak ne to bylo přece víc(Na)
ta skutečnost hrozně sklíčila hosta(Na)
až dosud mu všecko přece se zdálo(Na)
být souhrou vše domysl neslo mu vstříc(Na)
jenž podával v závojích utišení(Na)
leč od tam té mříže a puchu těl(Na)
jež pod ní zřel(Na)
zda v myšlenek vír moh kde vanouti úkoj(Na)
Kdo zasadil onu hrozivou mříž(Na)
do kleneb z granitu jaký as mohl(Na)
být úmysl jeho ten li ne přece(Na)
by pocítit dal že prahmoty tíž(Na)
zkad popel oživlý pracně se dere(Na)
ku slunci a k étheru nedá se střást(Na)
a volnosti slast(Na)
by naznačil k většímu trápení v hrobech(Na)
Ten kdo tak učinil přetvořil hned(Na)
na polomrtvé živoucí všecko(Na)
Ze skal se prodere do vzduchu jasan(Na)
či topol či klen a pokavad květ(Na)
svým bezčetným okem paprsky hltá(Na)
strom neví že v půdě má vnořeny(Na)
své kořeny(Na)
je šťasten tuchou že v světlech jen žije(Na)
Tak všecka též zvěř a křídlatá ptač(Na)
to stejně může jediný člověk(Na)
výš pohlížeje nad hlavou svojí(Na)
mříž znamená v srdci tlumí pláč(Na)
Ach ano člověk Nový to pojem(Na)
On šťasten být nemůže protože v něm(Na)
že zvířetem(Na)
přec jest a přec není vědomí žije(Na)
Ó člověk Nález hrozivý(Na)
v svém nitru našel Popel chmurný(Na)
že člověkem jest Nic co živo(Na)
mít nemůže dojem tak tísnivý(Na)
jak člověk Může on živoucí všecko(Na)
sic hubit svévolně podmanit(Na)
v tom nemůž však být(Na)
mu útěchou že zvířetem na polo není(Na)
Lva orel zná a rybu rak(Na)
duch lidský zná však sebe pouze(Na)
a s duchem jiným nemá styků(Na)
buď sám že ducha nemá pak(Na)
či není duchů krom ducha jeho(Na)
ku zemi ještě spadne meteor(Na)
s kosmických hor(Na)
duch lidský nikdy však s jiným se nestřet(Na)
Ach jaký koloběh myšlenek(Na)
Ku oknu úzkému s lazurem za ním(Na)
se Popel chmurný upjatě díval(Na)
a cítě myšlenek odpor i vztek(Na)
v tom svitu zároveň úlevu lokal(Na)
Usmál se kterak stokrát zahnána(Na)
a zdeptána(Na)
jej naděj za ruku chytajíc láká(Na)
Kdo mříž jen tam do okna zasadil(Na)
do balvanů slizkých nad hlavou v klenbě(Na)
Tam živ se rozjásat v etheru čistém(Na)
nad mříží kterou zahradil(Na)
vše výšky královské nepřítel tajný(Na)
by bylo as tolik jak stromem vznést(Na)
se do vírů hvězd(Na)
jak orlem dospěti růžových oblak(Na)
To já jsem pane rozmilý(Na)
si dovolil nápad ten genialní(Na)
mi pochválíš ihned jak mile zjevím(Na)
své pohnutky jež mne v tom sílily(Na)
Byl šenkýř letitý ten kdo mluvil(Na)
zpod víček zarostlých úkosem(Na)
si prohlížel zem(Na)
jen po chvilkách hosta očima změřil(Na)
Nes v tlusté pěsti kypící mok(Na)
a sedaje lhostejně za stůl nabíd(Na)
i hosti s úsměvem protější místo(Na)
by po té mu usedl blíže v bok(Na)
To já jsem opravdu učinil pane(Na)
jsem Život pověstný šenkýř ten(Na)
jenž tolik má jmen(Na)
od přátel i nepřátel po světě celém(Na)
Ti chválí mne dobře že obsloužit znám(Na)
ti zase mi lají že patoky míchám(Na)
zde klidně číš hladíce nad ní se smějí(Na)
co v oči ji druzí mi házejí tam(Na)
Již znáš mne dobře Stačí má zpráva(Na)
Jsem Život kdo neznal by hospody štít(Na)
vnitř útulný svit(Na)
Ten svábil i tebe teď Budiž mi vítán(Na)
Však ono věz co jsi namítal(Na)
tam proti té mříži po právu platí(Na)
Té nebýti sítě v kalných svých vodách(Na)
ryb mnoho bych věru neschytal(Na)
Bez placení hosté by rozešli se(Na)
snad by jim sprostá byla má číš(Na)
z té zoře tam výš(Na)
by nektar snad píti si žádali jemný(Na)
Snad vybranějšími chutěmi v sled(Na)
by uštvali záhy ochotu moji(Na)
a já bych nemohl vášním jich sloužit(Na)
se svíjeje bolestí z rozmarů běd(Na)
Co mám to prodávám prodati musím(Na)
co čepuji do dna dopito buď(Na)
sám hosti můj suď(Na)
zda jinak opravdu jednati mohu(Na)
Ty o svém ovšem prospěchu sníš(Na)
bys hlučno měl v krčmě chyba však přece(Na)
jak stín se na tvé kročeje věsí(Na)
a ohlížet za ní se neumíš(Na)
Když nápoj z ruky tvé medem chutná(Na)
rci komu by napadlo v útěk se dát(Na)
Kdo jedenkrát(Na)
by ochutnal sladkost rád sedět by zůstal(Na)
Můj nápoj příteli není zlým(Na)
a trochu trpkosti víc jen chuť vzpruží(Na)
neb hořkost být může zdravějším krměm(Na)
když míru kdo zná a ocení šprým(Na)
Kdo s pochmurnou myslí pije svůj doušek(Na)
on pochmurnou živí mysl svou(Na)
a přece jej zvou(Na)
i radosti v skok Proč nežil by pro ně(Na)
Ó člověk v kolébce vlastních žil(Na)
krev chová opravdu jásající(Na)
se ženoucí k výši co kvasící víno(Na)
a v radost a štěstí klade svůj cíl(Na)
však jedna divoce hořká kapka(Na)
když padne v plamen radostí těch(Na)
dým zasyčí vzdech(Na)
a obzor se zakalí oblakem dusným(Na)
Zle nemysli o mně dobře vím(Na)
že světlem naděje sveden byls v krčmu(Na)
že žízeň truchlivá zavedla tebe(Na)
sem k poháru tomu jenž teď je tvým(Na)
Nuž k cíli jsi došel nejlepší nápoj(Na)
jejž mohu dát skytám tvojim rtům(Na)
svých zanech dum(Na)
a pij co podávám bez bázně všaké(Na)
Tak mluvil šenkýř Truchlivý host(Na)
v tom ruku k ňadrům pošinul blíže(Na)
než kdo se nadál vyrval si srdce(Na)
a kladl je před sebe bolestí prost(Na)
Z tvé číše pít nebudu promluvil příkře(Na)
já svoji vlastní velebím číš(Na)
pod paprsky výš(Na)
když zvednu ji čista mi obráží nápoj(Na)
Ten podivným sice ti bude se zdát(Na)
můj obyčej přísný však cokoli chceš jen(Na)
suď o mně na svém já trvám(Na)
v své číši jen vlastní vidím vždy rád(Na)
mok života údělem jenž mi je v mdlobě(Na)
co sklíčen bědou svou vypiji(Na)
to promíjí(Na)
mi nouze má za to přec nezodpovídám(Na)
Jen čistý li jest mé nádoby lem(Na)
to na péči mé jest a to mne šlechtí(Na)
a pohár můj čist jest jak polední chvíle(Na)
a třpyt se mi po vůli promítá v něm(Na)
Vše vypiji cokoli v pohár můj vkane(Na)
vždyť volby nemám bráti mi jest(Na)
co podá tvá pěst(Na)
já pouze znaven jsem okřáti musím(Na)
Já pouze Popel jsem ty pak z něj máš(Na)
cos plného života vytvořit kmochu(Na)
však nemni že po zvyku pijáků sedím(Na)
a spít se chci ohněm tvým prodat se dráž(Na)
než zač lze úlevu na cestě koupit(Na)
Že krčma tvá není mým cílem už vím(Na)
muž bavit mne dým(Na)
jenž od sloupu v sloup se bez konce táhne(Na)
Ta lampa naděje jež na tvůj práh(Na)
mou nohu umdlenou svábila z nitra(Na)
v těch prostorech středem zůstává dále(Na)
a jejích paprsků stlumený nach(Na)
rys v prostoru kolem nezjevuje(Na)
jenž za to by stál k němu zvednouti zrak(Na)
co kolem je vrak(Na)
je odlesk však nikde vábnější světlo(Na)
Jen jedno jediné ohnisko zřím(Na)
v tom okně čarovném co však to na plat(Na)
Hle časem uslyším peruti něčí(Na)
ty k branám těm ženou se mřížovým(Na)
plápol nadějí kterým se vzňaly(Na)
je zžírá a hroutí a pevná je mříž(Na)
a na místo výš(Na)
se skácejí hloub jak beztvárná hmota(Na)
Co nedostupný platen jim hrad(Na)
hrad slunce věčného a co je platen(Na)
šíp nadějí nad hlavou vylučený(Na)
Bez kořisti vrací se aby pad(Na)
na smělého a v sled nelítostně(Na)
jej srazil Ó blah ještě smrtelník ten(Na)
jenž zasažen(Na)
byl v centrum všeho cítění svého(Na)
Však zraněna belhá většina dál(Na)
a rány své hojí pro další boje(Na)
prv na zdraví čeká pak na útok nový(Na)
na smělejší pleny než hrůza a bol(Na)
A přece jen jeden je východ správný(Na)
to slunce tam zářící ve středu hvězd(Na)
přec branou jest(Na)
jíž projde se k věčnu a pravému cíli(Na)
Můj brachu Živote na tváři tvé(Na)
rys přátelství něžného vepsaný není(Na)
lesk oka tvého nezdá se setkán(Na)
ze svitu který k naději zve(Na)
a vláhu již podáváš nemohu bráti(Na)
se srdcem lehoučkým tobě vděk(Na)
v ní paprsek(Na)
mně kalným se zdá v něm léčka spát může(Na)
Snad v krčmě lupiče uváznuv juž(Na)
svou otravu z ruky tvé vypiti mohu(Na)
že není tak tomu říc na jisto aspoň(Na)
já nemohu spíše snad nahý nůž(Na)
než nápoj zastřený neurčitostí(Na)
mně ukázat měls bych pochopit moh(Na)
všech úmyslů vloh(Na)
a cílu soumrak já nevěřím tobě(Na)
Však již jsem děl zde zastávkou jsem(Na)
ne piják z řemesla smysly chci spíjet(Na)
spíš posilnit nebo slabý jsem přišel(Na)
a lán mé práce za blankytem(Na)
tam v dálce je daleké Slunce než zavře(Na)
své brány plamenné projít chci jím(Na)
a mátohy dým(Na)
chci z paměti ztratit jež dokola zírám(Na)
A nyní mne znáš Ty nech si svou číš(Na)
já srdce ti naproti otevřené(Na)
výš zvedám teď s tebou si připíti mohu(Na)
bez škrabošky mohu svůj pohár vznést výš(Na)
V něj nalej svůj nápoj vzít nemohu jiný(Na)
než který mi naleješ jsem přec tak sláb(Na)
Z nás toho mor zab(Na)
kdo koho oklame Na zdraví brachu(Na)
pivo, víno, mok, pít, sklenka, sklenice, pohár, sud, číše, vypít
202. báseň z celkových 715
Podobné básně
Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.
-
PIJÁCKÉ
(Jaroslav Vrchlický)
-
ano nebo ne
(Stanislav Kostka Neumann)
-
CHROUST.
(František Serafínský Procházka)
-
Zvou tě andělem,
(Josef Holý)
-
VENUŠE.
(Antonín Klášterský)
-
TRPKÉ SLOKY
(Beneš Grünwald)
-
DOMA.
(Antonín Jaroslav Klose)
-
Babel.
(Jaroslav Vrchlický)
-
MOR
(Jaroslav Vrchlický)
-
TAK DOBRÝ VEČER!
(Eduard Albert)