Na houbách.

Beneš Grünwald

Ji příkmit lesa líbal v hebkém vlase, co nad čelem jí splýval proudem zlata, a oči její, báseň tichá, svatá, mi lakotně se kryly v hebké řase. Hledajíc houby nad mech klonila se, tu ode hříbků k žlutým liškám chvátá, co zatím tužbou duše moje jata zjev její stihá prchající v jase. A v muchomůrce hřib že vidím lichý, co pravé hříbky pod mou nohou čnějí, mi posmívá se srdečnými smíchy ta kouzelnice, k vůli které v spěchu sám každý hříbek, zváben krásou její, zvědavě zvedá klobouček svůj z mechu.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

laguna, gondola, benátky, signorina, kanál, loďka, lido, kráska, člun, mramorový

178. báseň z celkových 245

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VEČER. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Dítě Prahy. (Alois Škampa)
  3. NAD KNIHOU VERŠŮ ALFREDA DE MUSSET. (Emanuel z Čenkova)
  4. K severu. (Otakar Mokrý)
  5. Za červnového jitra. (Josef Svatopluk Machar)
  6. CIZINCE. (Otakar Theer)
  7. báseň bez názvu (Alfons Breska)
  8. V touze. (Hanuš Jelínek)
  9. PORTRÉT. (Antonín Klášterský)
  10. SIGNORKO MLADIČKÁ... (Zikmund Winter)