Píseň v koncích.

Beneš Grünwald

Když velká slast smí srdce zmást, zpěv nestačí jí v letu: než radost sloku vyzpívá, už stokrát sobě ohnivá svou zulíbala metu. Kde štěstí již, než perle zříš té písně navlečeny! Snad mráz už v srdci básníka, když poslední z nich navlíká – ta již proň nemá ceny! A jindy v snách se líhne strach. Že k zoufání ta muka: Ó rcete, nač ten zprahlý cit na sličnou píseň naladit, když hořem srdce puká? Zda pláč a skřek, či vzlyk a vztek si pracně rýmy hledá? A zdali chůze klesavá si rytmem tance pohrává a na špičky se zvedá?

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

1015. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)
  2. Co básník pěje sobě. (Bohdan Kaminský)
  3. XXII. Ó kdy bych já byl básníkem, (Jaroslav Tichý)
  4. None (Emanuel Miřiovský)
  5. V Tvé svatyni. (Xaver Dvořák)
  6. TŘI SLOKY. (Emanuel z Čenkova)
  7. Růže. (Rudolf Bort)
  8. NOCTURNO. (Hugo Kepka)
  9. Słowacki. (Jaroslav Vrchlický)
  10. SIROTEK. (Stanislav Popelka)