Co básník pěje sobě.

Bohdan Kaminský

Ne to, co básník zpívá pro vše věky, je nejvyšším. Je ona píseň větší, již nevypěnou ani v nápěv měkký jen cítí v duši nestřísněnou řečí, ni lidským slovem v chvíli posvěcené, když sobě sám smí básnit vlastní dumy a dívati se, jak z hor měsíc vstává, jak list se chvěje, přehluboce šumí les dřímající, v poli měkká tráva – a cítit za ty miliony lidí širokých dálí žití jejich tíhu, v tom neskonalém prostoru když vidí všech lidských losů otevřenou knihu a naši zem, jak je tak malá, malá... Kol mlčí vše a v převelebné kráse nádherná luna mlčky usmívá se, jak před věky a vždy se usmívala; i tenkrát bude, až v hrob zajde jednou i on – i oni – na hrob jejich holý se usměje, jak půjde přes údolí zas dalekou svou poutí nedohlednou... A co v té chvíli, skloniv hlavu v dlaně, jen básník cítí za sebe i za ně, to on jen tuší v kouzlu divné chvíle, kdy nade vším sám trne v beznaději, co druzí zatím dávno klidně spějí. Nad propastí těch snů se v pláči chýle, on v duši svou se dívá v nepokoji. Co vidí tam, on lidem říc’ se bojí, jak pročítá to chmurné jejich drama. On mlčí tam, kde věčnost mluví sama.

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

555. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Píseň v koncích. (Beneš Grünwald)
  2. Milenkám básníků. (Bohdan Kaminský)
  3. FRAGMENT. (Karel Sabina)
  4. PROMĚNY. (Otakar Auředníček)
  5. XXII. Ó kdy bych já byl básníkem, (Jaroslav Tichý)
  6. Ten ždibec mozku... (Jaroslav Vrchlický)
  7. V PŘEDVEČER BOUŘÍ. (Antonín Macek)
  8. VIII. Nelze, nelze zapomníti (Jaroslav Vrchlický)
  9. JE ZDISKREDITOVÁNA ZCELA LYRIKA. (Petr Fingal)
  10. Poesie. (Jaroslav Martinec)