KUŘATA.
Hokyně stála s kuřaty na rohu. – –
Chumáč jich svázaných v dlaních měla,
k zabití spjatých do páru za nohu.
Co se ta ubohá napištěla!
Myslela as, že vyváznou z mučení,
když jim kdos uvolní těsnou šňůru –.
Což pak ví kuře, po chvíli sproštění
nikdy že nevzhlédne volně vzhůru?!
Rád kuře jím, bych řek: „Hle, kus zlořádu!“
Jen jsem tak uvážil moudrost lidí.
Nechali ptáky sta věků pozadu:
A již jen v smrti svou spásu vidí.
14