V NEMOCI.

František Soldan

V uších zní mi zvonění nádražních zvonků, tak jednotvárné. Hluk! Přijíždějí vlaky z neznáma, přivážejí osoby neznámé, tváře neznámé – s řečí neznámou. Vše neznámé! A v duši je teskno, tak teskno – Oh! údery srdce, bijícího na poplach! Mé ruce mrtvy, bych hledal ruce přátel, mé oči osleplé, bych viděl kouzlo milých tváří, mé ucho stopeno je v nudném znění – Neslyším milých hlasů – Jsem sám, tak sám! A stále to znění nádražních zvonků, to jednotvárné, a hluk, – – – Oh, údery srdce, bijícího na poplach!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

148. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VELKONOCE MÝCH MRTVÝCH (Antonín Sova)
  2. Jako poutník k svaté hoře (Adolf Heyduk)
  3. LOUČENÍ ZVONŮ. (František Odvalil)
  4. HLASY (Alfons Breska)
  5. JÁ VĚŘÍM... (Vladimír Houdek)
  6. JSOU PRSA LIDSKÁ ZVONICÍ. (František Hais)
  7. DUNÍ ZVONY... (Antonín Klášterský)
  8. MELANCHOLIE (Viktor Dyk)
  9. STARÝ NÁPĚV. (Antonín Klášterský)
  10. 26. Nynější hudba. (František Zdobnický)