V NEMOCI.

František Soldan

V NEMOCI.
V uších zní mi zvonění nádražních zvonků, tak jednotvárné. Hluk! Přijíždějí vlaky z neznáma, přivážejí osoby neznámé, tváře neznámé – s řečí neznámou. Vše neznámé! A v duši je teskno, tak teskno – Oh! údery srdce, bijícího na poplach! – – – – – – – – – – – Mé ruce mrtvy, bych hledal ruce přátel, mé oči osleplé, bych viděl kouzlo milých tváří, mé ucho stopeno je v nudném znění – Neslyším milých hlasů – Jsem sám, tak sám! A stále to znění nádražních zvonků, to jednotvárné, a hluk, – – – Oh, údery srdce, bijícího na poplach! 15