PŮLNOC.

František Soldan

PŮLNOC.
Tak unaven, že usnout nemohu, já před očima Tebe ještě mám a celou Tvoji zlomyslnost – Hu! Dnes ponejprve se tu bojím sám. Strop níže klesá k stěně umdlené, jak mínil by mne zvolna udusit, a vše se ztrácí v dáli zamhlené, kam zrno štěstí marně budu sít – Zvon šíleně se venku rozchechtal – – – A z lampy stoupá vzhůru vůně mdlá – tak je mi teskno, že bych zaplakalzaplakal. – – – – – – – – – V mou duši zabloudila strašidla! 28