PROCHÁZKA ZIMNÍ
Už dávno Noc své Temno zplodila
a objala svou paží Ticho chmurné
a potácí se polem – – – –
A vítr dřímá v lese.
Víš, drahoušku, tam u jezírka v skále,
kde čočka vodní lístky svými pne se,
jež jsou tak malé – – –
Kde ptáček dřímá u hnízda
tak sám, tak sám a opuštěn!
Pojď, drahoušku, já chci ji potěšiti!
A neboj se, až v náruč svou tě chytí
a obejme tě tajemnou svou paží
a slíbá lesk tvých očí
a vláhu rtů – – –
Pojď, vyposloucháme jí myšlenky – – – –
A neboj se! – (Teď vítr dřímá v lese!)
Je všude klid –
11