AGONIE.
Své péro vzal jsem s nechutí a nudou,
vždyť co chci psát? Tak připadám si asi
jak námořník, jenž kapitánu hlásí,
že sněděno vše. Co teď jísti budou?
Ta spousta vody, jež se v dálku vlní,
to lůno bohaté tak na poklady –
co vše to jim? Jim hlavu hrůza plní,
že při tom všem přec všichni zemrou hlady.
Zem daleko, a hlad se z dálky hlásí,
a voda ponurá se válí s nudou – – –
Jak bude zítra? Jak tu pojdou asi?
A kosti jejich kde as ležet budou?
34
Život
Soumraky
Západy na pobřeží
Žalost
Procházka zimní
Večer
Ve tmě
V tichu
V nemoci
Západ
Noc
Noc
Měsíčná noc
Probuzení
Hudba mládí
Přiznání
Kraj v mlze
Mlhy
Zimní kraj
Půlnoc
Neznámý
Hrůza noci
Duch noci
Danse macabre
Duše má
Agonie
E: tb; 2007
[35]