V TICHU.
Zřím černá křídla netopýří,
jež odněkud sem ke mně letí –
oh, vím – to na mou hlavu míří
a myšlénky mé Hrůze světí.
A vzduch je divných hlasů plný
a šelestů a tichých zvuků
tak jemných, jak když do bavlny
pohroužíš nervosní svou ruku.
A v Temnu kolem – cítím duchem
ten život tajemný a – v prázdnu
hvizd netopýří jímám sluchem,
chci prchat – Nelze! Nelze! Váznu! –
14