V TICHU.

František Soldan

V TICHU.
Zřím černá křídla netopýří, jež odněkud sem ke mně letí – oh, vím – to na mou hlavu míří a myšlénky mé Hrůze světí. A vzduch je divných hlasů plný a šelestů a tichých zvuků tak jemných, jak když do bavlny pohroužíš nervosní svou ruku. A v Temnu kolem – cítím duchem ten život tajemný a – v prázdnu hvizd netopýří jímám sluchem, chci prchat – Nelze! Nelze! Váznu! – 14