NOC.
Nade mnou šíro rozlehlé oblohy skvělé – –
(Bílý dav mraků pije tam měsíční svity.)
Pode mnou temno stíněných zamlklých ulic,
v nichž se jen časem zachvějí tlumené kroky,
jak by to prchalo mládí.
Velebné ticho. – Stíny se líbají – zdá se.
Neslyšet hlásku. Po duchu teď ani známky.
Jenom mé srdce v prsech mi horečně buší.
Chvěje se touhou. Zázračné přísvity noční.
Vpadly mi do něho tichem.
17