HNÍZDO

Hermor Lilia

V tom koutku parku šustí zvadlé listí, když dva a dva tam bloudí navečer a v jeho závějích se zvolna brodí. Tam také my jsme spolu prožili ne jeden podzim; tam, kde šlechetné a prosté tiše pro mne bilo srdce. Když rok se připozdí a vzrůstá chlad a hvězdy každou noc jsou dálnější a vůkol stydne chudé, cizí lidstvo, jak důvěrno je stvořit hnízdo tepla z dlaní a ze dvou srdcí spojených. Byť ve vesmíru nemá střechy útulné, byť zevšad omývá je nehostinný vítr, ono věrně hřeje, v sebe stuleno, a stále trvá silou duchovní; i vyhasne-li jednou, místo v prostoru, kde blažilo, přec teplé navždy zůstane. Byť pod kročeji šustot suchých listů a ve stromoví černém beznadějný svist je sirou hudbou táhnoucího času, v doteku rtů je věčná přítomnost.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

712. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Karel Babánek)
  2. Předtucha jeseně. (Jaroslav Vrchlický)
  3. SRDCE. (Antonín Sova)
  4. BYL VEČER UŽ... (Karel Babánek)
  5. Podzimní noci v Cemešské dolině na Kavkaze. (Adolf Heyduk)
  6. JARA KVĚT. (Josef Václav Sládek)
  7. NÁVRAT DOMŮ. (Emanuel z Čenkova)
  8. ZÁPAD (Arnošt Procházka)
  9. RUCE TICHA (Antonín Sova)
  10. ÚTĚCHA (Stanislav Kostka Neumann)