HŮL ŠIKMO OPŘENÁ

Hermor Lilia

Lesk žhavě plavý řeky vzdálené mezi blízkým listím, které pluje po jeho bleskotném a stálém řinutí, tou hořící, vždy chvějnou rtutí okrovou v troud spáleno a v smítka černavá. Výše stejný žhavoplavý lesk mezi listím: výheň slunce, rozlitá. Zde pod stromovím oranžový přísvit, kde stíny chatrné a útlé leží na dně vlaha. Trochu šikmo je opřena má hůl. V tom opření vidím: Toť je tedy jsoucno mé, tato chvíle; málo významná a osamělá; k té jsem věky šel, duchovnem i hmotou. Z hloubi předků, z hloubi tisícerých těl a duší, jako stín, jenž hutní víc a víc. A v tuto chvíli svou jsem přece Byl, byť záhy zase tížit přestanu svým tvarem tento písek pokorný, byť opět rozplynu se v dobrou zem a v zamlžených lidských pamětech.

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

663. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LXXI. Stín tmavý na řece z oblaků olověných (Jaroslav Vrchlický)
  2. PODVEČER V JESENI. (Zikmund Winter)
  3. V dubnu (Stanislav Kostka Neumann)
  4. SILHOUETTA. ( H. Uden)
  5. TO BOUŘÍ V DALEKU! (Antonín Klášterský)
  6. K pouti. (Adolf Heyduk)
  7. NA LODI (Josef Svatopluk Machar)
  8. NA NEBI AZURU A V MOŘI STŘÍBRA PŘÍLIŠ... (Emanuel Čenkov)
  9. PŘI SLUNCE ZÁPADU. (Emanuel Čenkov)
  10. PŘED STŘELECKÝM OSTROVEM. (Pavla Maternová)