NAŠE SVATBA.

Josef Lukavský

Nepůjdeme do kostela, až se budem brát, vždyť jsou dávno svými zcela naše duše, naše těla – nač je tedy Pánem Bohem legitimovat? Do kvetoucích lučin můžem za poledne jít, a když ďábla nepřemůžem, staneme se ženou, mužem, bez formulek, kterých nezná prostý lidský cit. Poduškou nám země bude, stropem obloha, svatebčany květy rudé a my budem šťastni všude, kde svou lásku posvětíme, třeba bez boha. Místo varhan cvrček může při oddavkách hrát a ty, krásnější než růže, vezmeš v náruč svého muže, aby musil všecko dáti, když chce všecko brát. Všichni ptáci zazpívají nad hlavami nám o dvou šťastných, kteří k ráji z květů země odlétají navždy svoji, ale každý svoboden a sám. Až tu píseň, moje milá, zítra budeš číst, zavýskni si, rozpustilá: Stokrát v kostele jsem byla a teď půjdu do přírody pro oddací list!

Patří do shluku

chrpa, mák, klas, skřivan, jetel, srp, mez, cvrček, žito, koukol

175. báseň z celkových 384

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ KŘIŽÁKA (Viktor Dyk)
  2. CIZÍ PÍSEŇ (Karel Toman)
  3. NEOBEJMOUT? (Antonín Jaroslav Klose)
  4. PLZEŇANKY. (Ferdinand Tomek)
  5. Z pěšin a cest. (Růžena Jesenská)
  6. CESTOU K LESU. (Josef Lukavský)
  7. Zpěvák beze slov. (Emanuel Miřiovský)
  8. Boží muka. (Xaver Dvořák)
  9. Rád sevřené mám, krátké sloky (Antonín Sova)
  10. SPOLEČNÁ BOLEST (Petr Fingal)