PÍSEŇ O ZRADĚ.
Má milá, rozmilá,
věrnosti dbej,
cizího do ráje
nezavolej,
nezavolej v noci
ani ve dne,
následky byly by
nedohledné.
Vím, že jed dědičný
v své krvi máš
a že tvém ve zraku
skryt satanáš,
skryt satanáš schopný
zvát a vábit
a bleskem do srdce
schopný zabít.
Za zlatem očí tvých
skryta je sluj,
v níž je již uložen
majetek můj,
110
majetek zázračný,
jejž jsem ti dal,
když jsem se do tebe
zamiloval.
Krev má a sny moje
vloženy tam
do srdce rudého,
v němž žiji sám,
v němž žiji v radostech
i v smutku běd
do chvíle, kdy zradíš
náš vzácný květ.
Zradíš-li, zradím též,
zradíme dva,
v nic pouhé změní se
pohádka tvá,
pohádka života,
odlesk věčna –
vždyť pak již nebudeš
jedinečná.
111