PÍSEŇ O ZRADĚ.

Josef Lukavský

Má milá, rozmilá, věrnosti dbej, cizího do ráje nezavolej, nezavolej v noci ani ve dne, následky byly by nedohledné. Vím, že jed dědičný v své krvi máš a že tvém ve zraku skryt satanáš, skryt satanáš schopný zvát a vábit a bleskem do srdce schopný zabít. Za zlatem očí tvých skryta je sluj, v níž je již uložen majetek můj, majetek zázračný, jejž jsem ti dal, když jsem se do tebe zamiloval. Krev má a sny moje vloženy tam do srdce rudého, v němž žiji sám, v němž žiji v radostech i v smutku běd do chvíle, kdy zradíš náš vzácný květ. Zradíš-li, zradím též, zradíme dva, v nic pouhé změní se pohádka tvá, pohádka života, odlesk věčna – vždyť pak již nebudeš jedinečná.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

1019. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DVÉ TVÁŘÍ (Otokar Fischer)
  2. SLOKY POKORNÉ. (Antonín Sova)
  3. None (Josef Holý)
  4. Ty Afrodito věčná, nehynoucí, (Adolf Heyduk)
  5. Ó hleďte jen tu věčnou tajemnici, (Adolf Heyduk)
  6. ILLUSE. (Antonín Sova)
  7. V TVOU KORUNU, ŽIVOTE... (Karel Toman)
  8. DUŠE. (Antonín Jaroslav Klose)
  9. SVATOKRÁDCE (Otokar Fischer)
  10. SLEPCI. (Antonín Macek)