SLOKY POKORNÉ.

Antonín Sova

Nám ranami nejdražších rukou krvácet duše bude, to v den, kdy osiříme. Nás zapře kdos, vydědí již navždycky ze srdce svého. My půjdem sami a tíhou vnitřní zpovědi se napřímíme zase, až krvácet duše bude a schopnější stanem se chápat velikost pokory. Ji od můry zvíme, jíž svíce sežehla tílko chudé, ji od šelmy, dřímavě k slunci když mřeží zří otvory, ji od kajícníka, jenž království ztrativ k božímu putuje hrobu, prach líbá dobrovolně v lidském vzlykotu, očištěn od msty a krvavých křestů, v nichž koupal svou lidskou zlobu, svou změří a pochopí nicotu. Tak pomilovavše více, než hrozný svůj sobecký svět s douškami v zastávkách rozkoší, se slzami běd, žít budem s veškerenstvem a věčností, chválou života vzplanem a určení božích cest učni pozornými se stanem.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

690. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SLEPCI. (Antonín Macek)
  2. DUŠE. (Antonín Jaroslav Klose)
  3. Ty Afrodito věčná, nehynoucí, (Adolf Heyduk)
  4. None (Josef Holý)
  5. PÍSEŇ O ZRADĚ. (Josef Lukavský)
  6. VÍTĚZNÝ ŽIVOT (Arnošt Procházka)
  7. KAM? (Josef Svatopluk Machar)
  8. ČESKÁ MELODIE. (František Kvapil)
  9. Do výšin nelze těžkou hmotu vzíti, ( H. Uden)
  10. Záhady. (Josef Václav Sládek)