PÍSEŇ O ZRADĚ.

Josef Lukavský

PÍSEŇ O ZRADĚ.
Má milá, rozmilá, věrnosti dbej, cizího do ráje nezavolej, nezavolej v noci ani ve dne, následky byly by nedohledné. Vím, že jed dědičný v své krvi máš a že tvém ve zraku skryt satanáš, skryt satanáš schopný zvát a vábit a bleskem do srdce schopný zabít. Za zlatem očí tvých skryta je sluj, v níž je již uložen majetek můj, 110 majetek zázračný, jejž jsem ti dal, když jsem se do tebe zamiloval. Krev má a sny moje vloženy tam do srdce rudého, v němž žiji sám, v němž žiji v radostech i v smutku běd do chvíle, kdy zradíš náš vzácný květ. Zradíš-li, zradím též, zradíme dva, v nic pouhé změní se pohádka tvá, pohádka života, odlesk věčna – vždyť pak již nebudeš jedinečná. 111