POCHYBY LÁSKY.

Josef Lukavský

POCHYBY LÁSKY.
Říkáš, že mne miluješ, že jen mojí na vždy jsešjseš, a přec nevím, kam a kudy v dnešní jarní večer jdeš. Říkáš, že mne ráda máš, láskou pro mne umírášumíráš, a přec nevím, na koho se díváš teď a usmíváš. Říkáš, že mne nezradíš, duší svou že u mne bdíšbdíš, a přec nevím, kam svým srdcem za chvíli se rozletíš. Říkáš, že nám patří svět samý jas a samý květkvět, a přec nevím, co mám ještě na tom světě vytrpět. Říkáš, když jdem’ do nebe, „zemru, milý, bez tebe“tebe“, a přec nevím, co v té chvíli zašeptáš si pro sebe... 30 Říkáš, že tvým bohem jsem, že jsi mojí na vzdor všemvšem, a přec nevím, nedáš-li se ďáblu novým úpisem. Říkáš – ne, já říkám sám: Miluji a vzpomínám a vím dobře, že jsme svými, já zde a ty kdesi tam... Kdo jsi? Žena! Kdo ji zná? Po srdcích jde vítězná, a někdy též jednou v žití dobro od zla rozezná. 31