ŠPATNÁ POHODA.

Josef Lukavský

ŠPATNÁ POHODA.
Moje milá – vzal to ďas! Zlí jsou lidé, zlý je čas a čert, který má z nás švandu, probouzí se v každém z nás, vyplazuje jazyk svůj na portrét tvůj jako můj a říká: Nu, blázne, chceš-li, srdce své mi servíruj. A v dvou duších zima je, neb dozněly šalmaje zvoucí svojí sladkou písní blaženosti do ráje, a jen smutná nálada všecko vůkol ovládá, jak by se hřbitovem stala krásná žití zahrada. Zima v nás a smutek kol sténá písní psanou v moll a tam, kde dřív radost kvetla, vegetuje žal a bol. 112 Stejný včera i dnes den zaslzen a zamračen, jak by dálky naplnily všechny slzy všechněch žen. 113