ZIMA.

Josef Lukavský

ZIMA.
Bílými jela jsi dálkami s rolniček písničkou třesknou, krásná, jak pouťová panenka, které se tvářičky lesknoulesknou, a přece jsi tiše jen zpívala, když jsi se do dálek dívala, písničku zoufale tesknou. Zaváté samoty, vesnice letěly kolem tvých saní v jiné a nové se měníce, jichž jmen jsi neznala ani, ty moje královno královen, milenko milenek, ženo žen, děvčátko, panenko, paní. Srdce mé v srdci svém měla jsi přítěží, s kterou jsi létla, očí tvých zázračné topasy linuly jiskry a světla a jenom v duše tvé hlubinách tma byla a hrozný z příští strach, v němž černá lilie kvetla. 135